Téma prezentace: Trestní právo
Typ souboru: prezentace PPT
Přidal(a): V.Pangerl
Popis materiálu:
Tato prezentace popisuje trestní právo hmotné a nehmotné. Nechybí v ní samozřejmě zmíněná ani presumpce neviny.
Osnova:
Trestní právo
- Trestní právo (TP) je právní odvětví, upravující právní vztahy, které se týkají nejzávažnějších provinění proti zájmům společnosti a jednotlivců.
- TP určuje, která protiprávní jednání jsou považována za takto závažná provinění, a nazývá je trestnými činy (TČ).
- Název právního odvětví je odvozen od názvů sankcí: trestů.
TP dělíme na :
- TP hmotné (materiální) – určuje, jaké jednání je za jakých podmínek trestné, a stanovuje za něj sankci – vymezuje, co jsou to TČ a jaké tresty se za ně ukládají,
- hlavním pramenem je trestní zákon
TP procesní – reguluje postup při zjišťování TČ a jejich pachatelů, a to při soudním řízení,v kterém se za TČ ukládají sankce a následný výkon uložených sankcí,
hlavním pramenem je trestní řád
- Pachatelem TČ může být pouze FO nebo skupina FO (spolupachatelé),
- za účast na TČ je kromě pachatele trestán ještě návodce, pomocník nebo organizátor trestné činnosti.
- Za trestný je považován nedokončený TČ (pokus) a také přípravu TČ (činnost, kterou si pachatel usnadňuje provedení trestné činnosti).
Podmínky trestní odpovědnosti
- Trestně odpovědný je pachatel, který v době spáchání TČ splňuje podmínky trestní odpovědnosti.
- Hlavními podmínkami jsou:
1.naplnění skutkové podstaty
2.zavinění
3.věk
4.příčetnost
5.společenská nebezpečnost jednání
Věk
- Trestní odpovědnost vzniká nejdřív v den, který následuje po dni 15. narozenin (TČ spáchaný mladistvým se nazývá provinění).
- Osoba mladší 15 let není trestně odpovědná pro nedostatek věku.
- Plná trestní odpovědnost vzniká v den po dni 18. narozenin.
Presumpce neviny
- je na účastníka nahlíženo jako na nevinného, dokud není rozsudkem soudu rozhodnuto o opaku.
- Odpovědnost za dokazování viny leží na státních zástupcích
- obžalovaný svou nevinu dokazovat nemusí.
Zavinění
- = vnitřní duševní vztah pachatele k jeho jednání, které odpovídá skutkové podstatě TČ.
- Má dvě formy : úmysl a nedbalost.
- Úmyslné jednání pachatele –věděl, chtěl a porušil zákonem chráněný zájem.
- Nedbalostní zavinění – věděl, ale spoléhal, že k porušení nedojde (nedbalost vědomá), nevěděl, přestože to vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá).
- Z hlediska zavinění zákon jako podmínku trestní odpovědnosti převážně požaduje úmysl, jen u malého počtu TČ je pachatel brán k odpovědnosti za nedbalost.
