Generic selectors
Pouze přesné výsledky
Hledat v názvech
Hledat v popisku
Post Type Selectors
Vybrat obor
Anglický jazyk
Biologie a zdravotnictví
Český jazyk a literatura
Chemie a biochemie
Dějepis a dějiny umění
Ekonomie a účetnictví
Francouzský jazyk
Fyzika a elektrotechnika
Hotelnictví a cestovní ruch
Informatika
Magazín
Management a marketing
Matematika
Německý jazyk
Ostatní
Právo
Rady a návody
Španělský jazyk
Společenské vědy
Zeměpis a geologie

Thomas More a jeho filozofie

Téma prezentace: Thomas More a jeho filozofie
Typ souboru: prezentace PPTX
Přidal(a): MatesH
 


 
Popis materiálu:
Tato prezentace je na téma Thomas More. Popisuje jeho život, filozofii, politickou kariéru, rozpor s Jindřichem VIII. a samozřejmě také přední dílo Utopie.
 
Osnova:
Thomas More
*7. února 1478 – 6. červenec 1535
*Anglický právník, politik a spisovatel
*Zastával úřad lorda kancléře krále Jindřicha VIII.
*Oxfordská univerzite – latina a řečtina
*Uspěšně vystudoval práva
*
Politická kariéra
*1504 člen Parlamentu
*1510 podšerif
*Diplomatické mise
*Od roku 1517 v královských službách
*1521 rytířem
*
*Rozpor s Jindřichem VIII.
*1529 kancléřem namísto Kardinála Thomase Wolsey
*Jindřich reaguje zákonem o svrchovanosti> Anglikánská církev
*16. května 1532 z úřadu kancléře odstupuje
*1534 parlament odsouhlasil zákon o následnictví
*6. července 1535 Thomas More popraven
*
*O nejlepším stavu obce a ostrově Utopie
*Předmluva
*
*Řeč znamenitého Rafaela Hythlodaia o nejlepším stavu státu, jak ji zapsal Thomas More, měšťan a podsudí slavného britského města Londýna
*
*O ostrově Utopii obecně
*
*„Příliš mnoho je šlechticů. Ti nejenom sami žijí v zahálce jako trubci z práce jiných, totiž obdělavatelů svých statků, a je odírají až na kůži (tento jediný druh hospodárnosti znají lidé, kteří jinak rozhazují až k zžebračení), nýbrž mají kolem sebe také zástup zahálčivých průvodců, kteří se nikdy nevyučili nějakému počestnému způsobu, jak si opatřit živobytí. Takovíto lidé, jakmile pán zemře anebo sami se rozstůní, ihned jsou vyhozeni. Neboť jednak páni raději živí zahálčívé než nemocné, jednak často dědic umírajícího nestačí hned živit otcovskou čeládku. Tu ti lidé řízně hladovějí, nedají-li se řízně na loupežení.“
*
*“Nuže, milý Rafaele,” řekl jsem já, “snažně tě prosím a žádám, popiš nám ten ostrov, ale ne, prosím, stručně, nýbrž po pořádku nám vylož o jeho území, řekách, lidech, mravech, zřízeních, zákonech a vůbec o všem, co si můžeš myslit, že bychom toužili poznat – a vskutku toužíme poučit se o všem, co dosud neznáme.”
*
*“Kdo zná v Utopii jedno město, zná všechna: tak si jsou vesměs podobná, pokud tomu není povaha krajiny na překážku. Mohl bych tedy popsat jen jedno a valně nezáleží na tom, které. Volím-li Amaurotum, činím tak proto, že je ze všech nejdůstojnější – ostatní města mu totiž vyhrazují poctu, aby bylo sídlem senátu – a mně ze všech nejlépe známé, vždyť jsem v něm strávil plných pět let.“
*
*„Není tu domu, aby neměl jednak hlavní vchod z ulice, jednak zadní východ do zahrady. Dokonce mají také dvojkřídlé dveře, které se dají otevřít lehkým ručním zátahem, a pak samy sebou se zavírajíce, vpouštějí do domu kohokoli – do té míry není tu nikde nic soukromého. Ostatně samy domy si Amaurotští vždy po deseti letech vyměňují losováním.“
*
*“Každých třicet rodin si každoročně volí úředníka, kterého v svém starém jazyce nazývají syfograntem, v mladším fylarchem. Deseti syfograntům a jejich rodinám stojí v čele muž, kterému kdysi dávali jméno tranibor, nyní prótofylarch. Konečně všichni syfograntové, jichž je dvě stě, vykonavše přísahu, že vyberou toho, koho pokládají za nejzpůsobilejšího, tajným hlasováním zvolí vladaře, totiž jednoho z oněch čtyř, které jim předtím navrhne lid. Z každé městské čtvrti se vybírá jeden a vysílá se do senátu. Úřad vladařský je trvalý a doživotní, ledaže by tomu zabránilo podezření, že vladař usiluje o samovládu. Traniboři jsou voleni ročně, ale zpravidla tytéž osoby; bez důvodu je nevyměňují. Všichni ostatní úředníci jsou ustanovováni jen na rok.“
*
*„Předním a téměř jediným úkolem syfograntů je pečovat a dohlížet, aby nikdo nezahálel, nýbrž aby se každý svědomitě věnoval svému řemeslu, arci nikoli, aby se od časného rána do pozdní noci mořil nepřetržitou prací jako tažný dobytek. Vždyť taková dřina je břemeno více než otrocké. A přece takovou dřinou je téměř všude život řemeslníků, s výjimkou Utopijských, kteří dělíce den i s nocí na čtyřiadvacet stejných hodin, vykazují práci pouhých šest: tři dopoledne, po nichž jdou na oběd, a když si “po obědě dvě odpolední hodiny odpočinou, věnují další tři hodiny práci a uzavírají je večeří. Protože v poledne je podle jejich označování jedna hodina, chodí spát o osmé. Právo spánku vymezují osmi hodinami.“
*
Všem mockrát děkuji za pozornost