Opakování z fyziky – prezentace

Téma prezentace: —Opakování z fyziky

Typ souboru: prezentace PPTX

Přidal(a): Slupka

 

 

Popis materiálu:

V této prezentaci máte možnost si zopakovat následující znalosti: stavba atomu, protonové číslo, nukleové číslo, izotopy, vznik iontů, radioaktivní záření a radioaktivní odpad.

 

Osnova:

Opakování

– Stavba atomu + protonové číslo + nukleové číslo + izotopy

– Vznik iontů

– Radioaktivní záření

-Radioaktivní odpad

Stavba atomu

Atom se skládá z atomového jádra a elektronového obalu.

Atomové jádro je složeno z protonů a neutronů namačkaných těsně na sebe. Pohromadě je drží jaderné síly.

Jádro je asi 100 000 krát menší než celý atom. Kdyby jádro byla kulička o průměru 1 cm, celý atom by měl průměr 1000 m!

Elektronový obal je tvořen prázdným prostorem, ve kterém se pohybují elektrony.

Přehled částic v atomu:

Atom je navenek elektricky neutrální = elektroneutrální (nemá žádný náboj – není ani kladný ani záporný). Jádro atomu má kladný náboj, protože obsahuje kladně nabité protony (kolik má jádro protonů, tolik má kladných nábojů). Aby byl atom elektroneutrální, musí mít stejný počet záporných nábojů = stejný počet elektronů v obalu ( + a – se vyruší).

Atom kyslíku má 8 protonů (kladných částic) v jádře. Aby byl jeho atom elektroneutrální, musí mít také 8 elektronů (záporných částic) v obalu.

Opakování – odpověz ano/ne

Jádro atomu obsahuje protony a elektrony.

Elektron je kladně nabitý.

Obal atomu je záporně nabitý.

Obal atomu obsahuje neutrony.

Atom se skládá z jádra a obalu.

Protonové číslo

Proton je částice, která je umístěná v jádře atomu.

Má kladný náboj

Kolik má jádro protonů, tolik má i kladných nábojů.

Protonové číslo Z udává počet protonů v jádře. Zapisuje se vlevo dole ke značce prvku.

Protonové číslo udává:

počet protonů v jádře atomu

počet elektronů v obalu atomu

pořadí prvku v periodické soustavě prvků

Nukleové číslo

Neutrony jsou umístěny spolu s protony v jádře atomu.

Protonům a neutronům se dohromady říká nukleony, protože jsou oboje umístěny v jádře atomu.

Nukleonové číslo (hmotnostní číslo) A udává součet protonů a neutronů v jádře. Zapisuj ho vždy vlevo nahoru ke značce prvku.

– Nukleonové číslo (A) je součet protonů (Z) a neutronů (N) v jádře:

Izotopy

Atomy téhož prvku, které se od sebe liší pouze počtem neutronů, se nazývají izotopy. (izotopy mají stejné protonové číslo ale různé nukleonové číslo).

Většina izotopů nemá své vlastní názvy. Výjimkou je vodík, který má pro každý ze svých izotopů zvláštní název.

Nuklidy

Látky složené z atomů, které mají stejné protonové i nukleonové číslo

Vznik iontů

Ion je elektricky nabitá částice. Kladný ion se nazývá kation, záporný ion se nazývá anion.

Pokud má vzniknout kation nebo anion, musí atom přijmout nebo uvolnit jeden nebo více elektronů.

Vodík odštěpí 1 elektron a vznikne kation vodíku.

 – 1 

Vodík přijme 1 elektron a vznikne anion vodíku.

 

 + 1  

Radioaktivní záření
( rozdělení )

Záření α je proud jader helia (α-částic) a nese kladný elektrický náboj, má nejkratší dosah (lze ho zastavit např. i listem papíru).

Záření β je proud záporně nabitých elektronů. Někdy se rozlišuje záření β- (elektrony) a β+ (kladně nabité pozitrony), lze ho zachytit 1 cm plexiskla nebo 1 mm olova.

Záření γ je elektromagnetické záření vysoké frekvence, neboli proud velmi energetických fotonů. Nemá elektrický náboj, a proto nereaguje na elektrické pole. Jeho pronikavost je velmi vysoká, pro odstínění se používají velmi tlusté štíty z kovů velké hustoty (např. olovo) a nebo slitin kovů velké hustoty. Platí, že čím vyšší hustota a tloušťka štítu, tím více je záření odstíněno.

Neutronové záření je proud neutronů. Nemá elektrický náboj. Pohltí jej tlustá vrstva vody nebo betonu.

Radioaktivní odpad

Radioaktivní odpad vzniká při těžbě a zpracování uranové rudy, při výrobě jaderného paliva, během provozu jaderných reaktorů a elektráren, při přepracování vyhořelého jaderného paliva, během likvidací jaderných elektráren a při výrobě a používání radioaktivních látek v různých odvětvích lidské činnosti.

Jen malá část plynných a kapalných odpadních radioaktivních látek se vypouští do atmosféry, řek a oceánů.

Většina radioaktivních odpadů se zpracovává a jistou dobu uchovává izolovaně od životního prostředí, aby nepředstavovaly pro lidstvo riziko ani v současnosti ani v budoucnosti.

Z praktických důvodů se radioaktivní odpady třídí na nízko (N), středně (S) a vysoce (V) aktivní odpad.

Úložiště na radioaktivního odpadu

  1. jednoduchá podpovrchová úložiště– příkopy (nejlépe v jílovitém terénu) zahloubené několik metrů pod povrch země. Dno je mírně skloněné a vysypané pískem, který snadněji odvádí srážkovou vodu do jímky, kde se monitoruje na přítomnost radionuklidů.
  2. úložiště s betonovými jímkami– jímky jsou obdélníkové prostory s podložní deskou, které jsou umístěny na povrchu terénu nebo zahloubeny pod jeho povrch. Ukládají se do nich sudy nebo bedny s odpadem. Jímky jsou vybaveny drenážním systémem pro odvod a monitorování srážkových vod.
  3. důlní prostory– používají se vytěžené důlní prostory;
  4. hlubinná úložiště v menších a větších hloubkách.