Kant a skepticismus – prezentace

Téma prezentace: Kant a skepticismus

Typ souboru: prezentace PPTX

Přidal(a): mara.bilej

 

 

Popis materiálu:

Prezentace se zabývá slavným myslitelem I. Kantem a jeho způsobem, jak se vypořádává ze skepticismem své doby. Prezentace převážně čerpá z anglického textu Michaela N. Forstera.

 

Osnova:

  • Kant a skepticismus
    Michael N. Forster
  • Role skepticismu v Kantově kritické filosofii
  • Marek Bílý
  • Kantova Kritika čistého rozumu
  • dva velkolepé projekty, které spolu úzce souvisí: (1) reformace metafyziky a (2) vypořádávání se se skepticismem, který byl metafyzice vždy trnem v oku…
  • Tři druhy skepse podle Kanta:

1.Skepticismus tzv. závoje vnímání – týká se legitimity vyvozování skutečností vnějšího světa z mentálních obsahů

2.Humeovský skepticismus – pojmy nejsou odvoditelné ze smyslových dojmů a znalosti propozic nejsou pravdivé na základě logiky ani naší zkušenosti (ilustrovaný na kauzalitě)

3.Pyrrhonský skepticismus – zdržení se úsudku na základě ekvipolence protikladných tezí

Podle něj je pro jeho kritickou filosofii skutečně závažný skepticismus 2. a 3., byť se vypořádává i se „závojem vnímání“ – na základě principu trans. jednoty apercepce (identita Já a myšlení, posloupnost a subjektivní schopnost syntézy představ/dojmů).

To nicméně chápe spíše jako vedlejší produkt jeho snah.

 

  • Dělení tradiční metafyziky:

1.Obecná ontologie – zabývá se obecnými pojmy a principy aplikovatelné na všechno

2.Speciální metafyzika/ontologie – klade důraz na nadsmyslové „předměty“ (Bůh, jednota světa, lidská duše)

  • Kantova první skeptická krize:
  • v 60. letech 18. století
  • pyrrhonská– svým charakterem
  • na základě ní opouští onu nadsmyslovou metafyziku (speciální) – označuje ji za spornou a obrací se k věcem „čistým, empirickým, matematickým, morálním a logickým“ = jeho metafyzika jakožto věda o mezích lidského poznání
  • Kantova první skeptická krize:
  • podle Kanta navíc samotný pyrrhonský skepticismus nemířil ani tak na logiku, matematiku a empirii, jako spíš právě na tu speciální metafyziku, kterou tedy zavrhl
  • až později zevrubně rozpracovává (pod vlivem pyrrhonismu) onu speciální metafyziku skrze své slavné antinomie čistého rozumu
  • Kantova druhá skeptická krize (humeovská, 70. léta)
  • týká se kauzality – Kant rozlišuje tři humeovské náhledy na kauzalitu v mysli:

1.argument, že konkrétní kauzální spojení a zákony nemohou být poznány a priori rozumem, pouze zkušeností

2.Pozice, že idea nutnosti v pojmu kauzality musí být dohledatelná k předchozímu dojmu – to následně nenaznačuje příčinnou souvislost mezi předměty, nýbrž jen „myšlenkový zvyk“ subjektu

3.Názor, že princip příčinnosti můžeme poznat jen skrze pozorování a zkušenost – je aposteriorní.

 

  • Kantova druhá skeptická krize (humeovská, 70. léta)

Hume: „Každá idea vyžaduje předchozí dojem jako svůj zdroj.“ – to u Kanta ještě zvětšilo pochyby ohledně nadsmyslové metafyziky, pojmy neodvozené z předchozích dojmů nemohou na nic odkazovat, neboť ani sami nemohou existovat („Bez dojmů není myšlenka“)

U koncepce kauzality však Kant takovýto přístup odmítal – pojmy kauzality a kauzální nutnosti se navzdory své neodvoditelnosti z dojmů vztahují na předměty, jsou ustanoveny v obecné, každodenní zkušenosti, jsou perspektivou pro zdravý rozum i přír. vědy

 

  • Kantova druhá skeptická krize (humeovská, 70. léta)

Hume: „Konkrétní kauzální spojení a zákony nemohou být poznány a priori rozumem, pouze zkušeností.“

Kanta tedy trápila otázka, jak může mít intelekt/rozum znalosti o věcech, s nimiž nemá žádnou zkušenost.

Hume rozlišoval dva typy poznatelných pravd: 1. vztahy idejí (intuitivně a demonstrativně jisté, a priori, nerozporovatelné), 2. fakta materie (zkušenostní, a posteriori, zpochybnitelná).

Hume vidí kauzalitu jako syntetickou aposteriorní znalost x Kant naopak viděl kauzalitu jako sice syntetickou, avšak znalost apriorní a to pro svou přísnou univerzálnost, empirickou ověřitelnost a fundamentálnost.

 

  • Kantova reformovaná metafyzika

Kant pokládá (svou) metafyziku za vědu („Musí jí být!!“)

Klade na ni dva požadavky: 1. Vyloučení tradiční metafyziky plné nadsmyslových věcí a koncentrace na a priori pojmy a synt. apriorní principy, jež jsou legitimní, fundamentální, vědecké a zřejmé zdravému rozumu; 2. Na její schopnost vypořádat se s pyrrhonským i humeovským typem skp.

  • Kantova reformovaná metafyzika

Tři specifické rysy ukazující pravý charakter jeho metafyziky: 1. Je a priori, ale nikoliv nadsmyslová, týká se předmětů možných zkušeností, tj. hledání principů, jež jsou podmínkou možnosti poznání vůbec; 2. Není koncipována jako „věda“ o světě, jak je sám o sobě, nýbrž o světě, jak je konstituován v našich myslích (slavný kopernikánský obrat) – tím vytyčuje svůj transcendentální idealismus; 3. Je postavená na systému logických forem úsudku (apodiktických) a jejich korelaci s a priori pojmy a následně se synteticko-apriorními principy.

  • Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

Kant chce poukázat na jasné příklady existujících a k něčemu odkazujících a priori pojmů; a synteticko-apriorních principů, které ustanovují znalosti – chce dokázat a vysvětlit jejich pravdivost, schopnost reference i obeznámenost.

K tomu využívá dvě strategie: 1. Klade důraz na common sense moment (zdravý rozum); 2. Má podobu transcendentálního argumentu, který přináší důkaz reference a pravdivosti  a priori pojmů a synteticko-apriorních principů na základě podmínky možnosti zkušenosti.

  • Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

Transcendentální argument: ve formě modus ponens – „Jestliže platí „A“ a zároveň platí „z A vyplývá B“, pak platí i „B“ = „Jestliže máme zkušenost, pak je v takovém případě nutné, že a priori pojem C k ní odkazuje/synteticko-apriorní princip je pravdivý.“

Hume by jen těžko mohl nepřipustit, že nemá žádnou zkušenost.

  • Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

Kantovo vysvětlení možnosti metafyzických a priori pojmů a synteticko-apriorních principů je podstatou jeho trans. idealismu – ten je postaven na myšlence, že na základní formě zkušenosti objektivního světa se podílí naše vlastní mysl (na rozdíl od materie – smysly). Tato forma sestává z čisté intuice časoprostoru, synteticko-apriorních principů matematiky, a priori pojmů rozvažování a synteticko-apriorních principů s nimi asociovanými.

  • Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

A tak na Humeovu potencionální otázku: „Jak mohu apriorně vědět, navzdory neanalytičnosti výroku, že např. každá událost má svou příčinu?“, by Kant odpověděl, že každý člověk si v mysli konstituuje přírodu/objektivní svět tak, aby tomuto (fundamentálnímu) principu odpovídala.

  • Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

Kant považoval své řešení humeovského problému za klíč k řešení problému pyrrhonského – možnost synteticko-apriorních soudů. Tím chtěl zodpovědět i problém svých kanonických čtyř antinomií.

V případě antinomií máme protikladné argumenty o stejné, ekvipolentní síle (popření teze vs popření antiteze).

  • Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

První antinomie: popření konečnosti světa vs popření nekonečnosti světa – neřešitelný („vyčerpávající“) rozpor -> zdržení se úsudku (dle pyrrhonistů)

Kantovo trans. idealistické hledisko – celý časoprostorový svět je pouhý jev, nikoliv věci sami o sobě -> z oné kontradikce tedy unikneme. Kdykoliv je pojem předmětu  v kontradiktorických výpovědích prázdný, ty jsou vždy chybné/nepravdivé.  Teze i antiteze jsou tedy obě nepravdivé.

  • Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

Třetí (dynamická) antinomie: člověk je absolutně svobodný vs člověk podléhá přísným přírodním zákonům – neřešitelný („vyčerpávající“) rozpor -> zdržení se úsudku (dle pyrrhonistů)

Kantovo trans. idealistické hledisko – pokud je říše přírody pouhým jevem a uznáváme rozdíl mezi tímto jevem a věcmi, jak jsou sami o sobě, pak teze i antiteze mohou být zároveň konzistentní a pravdivé (ovšem z různých perspektiv odlišných „říší“)

  • Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

Kantova metafyzika ovšem chtěla přesáhnout antinomie a osvobodit se z pyrrhonské ekvipolentní pozice ve větší šíři.

„Pro rozum musí být možné dosáhnout jistoty, jakkoliv známe či neznáme objekty metafyziky, tj. rozhodnout v souvislosti s objekty našeho zkoumání nebo v souvislosti naší schopnosti či neschopnosti zdržet se nad nimi úsudku, tak abychom mohli s jistotou buďto rozšířit náš čistý rozum anebo jasně vymezit jeho limity.“

  • Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

1.Pyrrhonský skepticismus by měl uznat jeho trans. argument – Kant předpokládá, že skeptik by přijal tvrzení: „To je zkušenost/mám zkušenost“, čímž by dle logických zásad musel uznat cele jak a priori pojmy, tak synteticko-apriorní principy.

2.Za druhé chce Kant ukázat, že samotné pyrrhonské námitky ani nenáleží do oboru jeho nové metafyziky, jelikož se týkají těch nadsmyslových „poznatků“, které sám odvrhl.

  • Kantovo vypořádávání se s skepticismem obecně

Obranou proti skeptickým námitkám je tak jeho samotný ucelený metafyzický systém kritické filosofie, který je založen na 12 logických formách soudu, s nimiž adekvátně koresponduje 12 metafyzických apriorních pojmů rozvažování, na něž navazují ony synteticko-apriorní principy, které utváří naše metafyzické, apodiktické poznatky.