Kant a skepticismus

Téma prezentace: Kant a skepticismus
Typ souboru: prezentace PPTX
Přidal(a): mara.bilej
 

• Kant a skepticismus
  Michael N. Forster
• Role skepticismu v Kantově kritické filosofii
• Marek Bílý
• Kantova Kritika čistého rozumu
• dva velkolepé projekty, které spolu úzce souvisí: (1) reformace metafyziky a (2) vypořádávání se se skepticismem, který byl metafyzice vždy trnem v oku…
• Tři druhy skepse podle Kanta:

1.Skepticismus tzv. závoje vnímání – týká se legitimity vyvozování skutečností vnějšího světa z mentálních obsahů
2.Humeovský skepticismus – pojmy nejsou odvoditelné ze smyslových dojmů a znalosti propozic nejsou pravdivé na základě logiky ani naší zkušenosti (ilustrovaný na kauzalitě)
3.Pyrrhonský skepticismus – zdržení se úsudku na základě ekvipolence protikladných tezí
Podle něj je pro jeho kritickou filosofii skutečně závažný skepticismus 2. a 3., byť se vypořádává i se „závojem vnímání“ – na základě principu trans. jednoty apercepce (identita Já a myšlení, posloupnost a subjektivní schopnost syntézy představ/dojmů).
To nicméně chápe spíše jako vedlejší produkt jeho snah.
 

• Dělení tradiční metafyziky:

1.Obecná ontologie – zabývá se obecnými pojmy a principy aplikovatelné na všechno
2.Speciální metafyzika/ontologie – klade důraz na nadsmyslové „předměty“ (Bůh, jednota světa, lidská duše)

• Kantova první skeptická krize:
• v 60. letech 18. století
• „pyrrhonská“ – svým charakterem
• na základě ní opouští onu nadsmyslovou metafyziku (speciální) – označuje ji za spornou a obrací se k věcem „čistým, empirickým, matematickým, morálním a logickým“ = jeho metafyzika jakožto věda o mezích lidského poznání
• Kantova první skeptická krize:
• podle Kanta navíc samotný pyrrhonský skepticismus nemířil ani tak na logiku, matematiku a empirii, jako spíš právě na tu speciální metafyziku, kterou tedy zavrhl
• až později zevrubně rozpracovává (pod vlivem pyrrhonismu) onu speciální metafyziku skrze své slavné antinomie čistého rozumu
• Kantova druhá skeptická krize (humeovská, 70. léta)
• týká se kauzality – Kant rozlišuje tři humeovské náhledy na kauzalitu v mysli:

1.argument, že konkrétní kauzální spojení a zákony nemohou být poznány a priori rozumem, pouze zkušeností
2.Pozice, že idea nutnosti v pojmu kauzality musí být dohledatelná k předchozímu dojmu – to následně nenaznačuje příčinnou souvislost mezi předměty, nýbrž jen „myšlenkový zvyk“ subjektu
3.Názor, že princip příčinnosti můžeme poznat jen skrze pozorování a zkušenost – je aposteriorní.
 

• Kantova druhá skeptická krize (humeovská, 70. léta)

Hume: „Každá idea vyžaduje předchozí dojem jako svůj zdroj.“ – to u Kanta ještě zvětšilo pochyby ohledně nadsmyslové metafyziky, pojmy neodvozené z předchozích dojmů nemohou na nic odkazovat, neboť ani sami nemohou existovat („Bez dojmů není myšlenka“)
U koncepce kauzality však Kant takovýto přístup odmítal – pojmy kauzality a kauzální nutnosti se navzdory své neodvoditelnosti z dojmů vztahují na předměty, jsou ustanoveny v obecné, každodenní zkušenosti, jsou perspektivou pro zdravý rozum i přír. vědy
 

• Kantova druhá skeptická krize (humeovská, 70. léta)

Hume: „Konkrétní kauzální spojení a zákony nemohou být poznány a priori rozumem, pouze zkušeností.“
Kanta tedy trápila otázka, jak může mít intelekt/rozum znalosti o věcech, s nimiž nemá žádnou zkušenost.
Hume rozlišoval dva typy poznatelných pravd: 1. vztahy idejí (intuitivně a demonstrativně jisté, a priori, nerozporovatelné), 2. fakta materie (zkušenostní, a posteriori, zpochybnitelná).
Hume vidí kauzalitu jako syntetickou aposteriorní znalost x Kant naopak viděl kauzalitu jako sice syntetickou, avšak znalost apriorní a to pro svou přísnou univerzálnost, empirickou ověřitelnost a fundamentálnost.
 

• Kantova reformovaná metafyzika

Kant pokládá (svou) metafyziku za vědu („Musí jí být!!“)
Klade na ni dva požadavky: 1. Vyloučení tradiční metafyziky plné nadsmyslových věcí a koncentrace na a priori pojmy a synt. apriorní principy, jež jsou legitimní, fundamentální, vědecké a zřejmé zdravému rozumu; 2. Na její schopnost vypořádat se s pyrrhonským i humeovským typem skp.

• Kantova reformovaná metafyzika

Tři specifické rysy ukazující pravý charakter jeho metafyziky: 1. Je a priori, ale nikoliv nadsmyslová, týká se předmětů možných zkušeností, tj. hledání principů, jež jsou podmínkou možnosti poznání vůbec; 2. Není koncipována jako „věda“ o světě, jak je sám o sobě, nýbrž o světě, jak je konstituován v našich myslích (slavný kopernikánský obrat) – tím vytyčuje svůj transcendentální idealismus; 3. Je postavená na systému logických forem úsudku (apodiktických) a jejich korelaci s a priori pojmy a následně se synteticko-apriorními principy.

• Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

Kant chce poukázat na jasné příklady existujících a k něčemu odkazujících a priori pojmů; a synteticko-apriorních principů, které ustanovují znalosti – chce dokázat a vysvětlit jejich pravdivost, schopnost reference i obeznámenost.
K tomu využívá dvě strategie: 1. Klade důraz na common sense moment (zdravý rozum); 2. Má podobu transcendentálního argumentu, který přináší důkaz reference a pravdivosti  a priori pojmů a synteticko-apriorních principů na základě podmínky možnosti zkušenosti.

• Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

Transcendentální argument: ve formě modus ponens – „Jestliže platí „A“ a zároveň platí „z A vyplývá B“, pak platí i „B“ = „Jestliže máme zkušenost, pak je v takovém případě nutné, že a priori pojem C k ní odkazuje/synteticko-apriorní princip je pravdivý.“
Hume by jen těžko mohl nepřipustit, že nemá žádnou zkušenost.

• Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

Kantovo vysvětlení možnosti metafyzických a priori pojmů a synteticko-apriorních principů je podstatou jeho trans. idealismu – ten je postaven na myšlence, že na základní formě zkušenosti objektivního světa se podílí naše vlastní mysl (na rozdíl od materie – smysly). Tato forma sestává z čisté intuice časoprostoru, synteticko-apriorních principů matematiky, a priori pojmů rozvažování a synteticko-apriorních principů s nimi asociovanými.

• Kantovo vypořádávání se s humeovským skepticismem

A tak na Humeovu potencionální otázku: „Jak mohu apriorně vědět, navzdory neanalytičnosti výroku, že např. každá událost má svou příčinu?“, by Kant odpověděl, že každý člověk si v mysli konstituuje přírodu/objektivní svět tak, aby tomuto (fundamentálnímu) principu odpovídala.

• Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

Kant považoval své řešení humeovského problému za klíč k řešení problému pyrrhonského – možnost synteticko-apriorních soudů. Tím chtěl zodpovědět i problém svých kanonických čtyř antinomií.
V případě antinomií máme protikladné argumenty o stejné, ekvipolentní síle (popření teze vs popření antiteze).

• Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

První antinomie: popření konečnosti světa vs popření nekonečnosti světa – neřešitelný („vyčerpávající“) rozpor -> zdržení se úsudku (dle pyrrhonistů)
Kantovo trans. idealistické hledisko – celý časoprostorový svět je pouhý jev, nikoliv věci sami o sobě -> z oné kontradikce tedy unikneme. Kdykoliv je pojem předmětu  v kontradiktorických výpovědích prázdný, ty jsou vždy chybné/nepravdivé.  Teze i antiteze jsou tedy obě nepravdivé.

• Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

Třetí (dynamická) antinomie: člověk je absolutně svobodný vs člověk podléhá přísným přírodním zákonům – neřešitelný („vyčerpávající“) rozpor -> zdržení se úsudku (dle pyrrhonistů)
Kantovo trans. idealistické hledisko – pokud je říše přírody pouhým jevem a uznáváme rozdíl mezi tímto jevem a věcmi, jak jsou sami o sobě, pak teze i antiteze mohou být zároveň konzistentní a pravdivé (ovšem z různých perspektiv odlišných „říší“)

• Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

Kantova metafyzika ovšem chtěla přesáhnout antinomie a osvobodit se z pyrrhonské ekvipolentní pozice ve větší šíři.
„Pro rozum musí být možné dosáhnout jistoty, jakkoliv známe či neznáme objekty metafyziky, tj. rozhodnout v souvislosti s objekty našeho zkoumání nebo v souvislosti naší schopnosti či neschopnosti zdržet se nad nimi úsudku, tak abychom mohli s jistotou buďto rozšířit náš čistý rozum anebo jasně vymezit jeho limity.“

• Kantovo vypořádávání se s pyrrhonským skepticismem

1.Pyrrhonský skepticismus by měl uznat jeho trans. argument – Kant předpokládá, že skeptik by přijal tvrzení: „To je zkušenost/mám zkušenost“, čímž by dle logických zásad musel uznat cele jak a priori pojmy, tak synteticko-apriorní principy.
2.Za druhé chce Kant ukázat, že samotné pyrrhonské námitky ani nenáleží do oboru jeho nové metafyziky, jelikož se týkají těch nadsmyslových „poznatků“, které sám odvrhl.

• Kantovo vypořádávání se s skepticismem obecně

Obranou proti skeptickým námitkám je tak jeho samotný ucelený metafyzický systém kritické filosofie, který je založen na 12 logických formách soudu, s nimiž adekvátně koresponduje 12 metafyzických apriorních pojmů rozvažování, na něž navazují ony synteticko-apriorní principy, které utváří naše metafyzické, apodiktické poznatky.