Téma prezentace: Paní Bovaryová – Gustave Flaubert
Typ souboru: prezentace PPT
Přidal(a): Barbora Kučerová
Popis materiálu:
Prezentace vypracovaná na jedničku, rozebrání díla, základní informace o autorovi, pojednání o tématu, literárním druhu, jazykových prostředcích, ukázky z knížky…
Osnova:
nGustave Flaubert
nFrancouzský spisovatel
nŽil v letech 1821-1880
nPředstavitel naturalismu= umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu
nStudoval práva, ale pro nemoc studia nedokončil
nProcestoval několik zemí (Palestina, Libanon, Egypt..)
nOdmítal manželství jako projev měšťáctví
nMěl celoživotní platonickou lásku-o 11 let starší ženu
nByl soudně stíhán za román Paní Bovaryová kvůli nemravným líčením milostných dobrodružství hlavní hrdinky
nDíla
nPaní Bovaryová (1857) – román, příběh citového odcizení a manželské nevěry
nCitová výchova (1869) – popisuje události okolo revolučního roku 1848. Hlavním hrdinou je muž (Frederic)- postava silně autobiografická, která se ze studií dostává do skutečného života a postupně ztrácí své iluze
nSalambo 1862 – historický román ze starověkého Kartága.
nTři povídky 1877 (obsahují – Prosté srdce, Sv. Julián Pohostinný, Herodias)
nBouvard a Pécuchet 1881 –Je o dvou vysloužilých písařích, kteří dobu, po kterou jsou v důchodu, věnují usilovnému studiu
nPaní Bovaryová
Námět:
nFlaubert našel námět k dílu v novinách, po přečtení zprávy, že blízko Rouenu se otrávila žena venkovského lékaře, a jejímuž skonu předcházelo manželské drama. Prostředí paní Bovaryové je shodné s tím, ve kterém spisovatel žil. Jde o okolí Rouenu.
nDěj
nDěj se odehrává v prostředí francouzského maloměsta v 19. století
nNa začátku knihy se dozvídáme o dětství, dospívání a studiích Charlese Bovaryho, který se stal lékařem
nCharlese jeho matka provdá za bohatou postarší dámu Heloisu, ta ovšem po krátké době zemře
nCharles se při návštěvě svého pacienta zamiluje do jeho dcery Emy
nPo roce smutku po své první ženě si Emu vezme
nEma se do vztahu těšila, protože byla plná ideálu z četby romantických knih, jenž četla v klášteře, kde vyrůstala
nPřestěhovali se do městečka Tostes
nCharles byl s Emou velmi šťastný, avšak ona s ním ne
nŽivot s Charlesem jí nudil, Charles nedokázal vyjádřit své city tak, jak Ema potřebovala
nCharles si všiml, že se Ema chová zvláštně, myslel, že má nervovou chorobu a tak se přestěhovali do většího města Yonville
nV Yonville se jim narodilo děvčátko-Berta, Ema si k němu ale nevytvořila dobrý vztah a hned ho dala kojné
nEma se seznámila s notářským písařem Leonem
nMěli spoustu společných zájmů počínaje knihami a konče hudbou
nZamilovali se do sebe, ale Ema se začne lásce k Leonovi bránit, ten se nešťasten rozhodne odjet studovat práva do Rouenu
nPo jeho odjezdu se Ema opět uzavírá do sebe
nZa několik měsíců přijede za Charlesem jeho přítel Rodolpho, vlastník blízkého panství
nRodolpho je záletník a zalíbí se mu Ema, při první příležitosti jí vyjádří své city
nEma si s ním začne milostný poměr
nZačne Rodolphovi kupovat drahé dárky na dluh, který stále narůstá
nRozhodnou se, že spolu uprchnou, ale Rodolpho si to nakonec rozmyslí
nEma je tak zdrcená, až z toho onemocní
nEma při návštěvě Rouenu opět potkává Leona a vzplane mezi nimi znovu láska
nPřijde jí dopis, že dluží 3000 franků a pokud jej hned nezaplatí budou s Charlesem vystěhováni
nEma žádá o pomoc Leona i Rodolpha, ale oba jí odmítnou
nPeníze nesehnala a tak se ze zoufalství otrávila arzenikem
nCharles je zdrcen, po pár měsících dostává mrtvici a umírá
nKompozice
nRomán je psán er-formou
nNa počátku retrospektiva – Charlesův přítel vypráví o jeho dětství
nVětšina příběhu chronologicky
nDěj je rozdělen na 3 části: nudný život na venkově
n- Eminy milostné pletky
n- problémy vzniklé předchozími událostmi
nHlavní postavy
nEma Bovaryová – romantická, vášnivá, naivní mladá žena
– žije v představách o romantickém životě
– těmito představami se vzdaluje realitě
– po svatbě ztrácí iluze o jejím vysněném životě
– lásku pochopení hledá u svých milenců
nCharles Bovary – venkovský lékař
– věrný, obětavý a milující manžel
– není schopen vyjádřit své city k Emě
nLeon – notářský písař
– velice se do Emy zamiluje
– vztah však ukončí, jelikož v něm nevidí perspektivu
nRudolpho – záletník
– bohatý milenec Emy
– má rád dobrodružství
– s Emou je pro zpestření života
nJazyk a styl
nSpisovný jazyk i hovorový
nHodně metafor a přirovnání
nSpousta rozhovorů a dialogů
nKrátká souvětí
nZnaky realismu
nKritika toho, že plnohodnotný život mohou žít pouze lidé z vyšší vrstvy.
nAutor se v díle snaží o objektivní popis, proto je někdy popis místa nebo děje strohý, a zabývá se pouze významnými skutečnostmi.
nAutor se neúčastní děje, ale stojí nad ním
nBovarysmus
nPaní Bovaryová se stala literárním typem. Podle ní vznikl tzv. Bovarysmus=útěk od skutečností k iluzím
Charles však při každém jídle o dítěti mluvil, takže na ně brzy začala myslet
soustavněji.
Přála si syna; bude silný a snědý a dá mu jméno Georges; a pomyšlení, že její
dítě bude chlapec, jako by jí dávalo
naději a odškodňovalo ji za všechnu prožitou bezmoc. Muž je aspoň volný:
může se pohybovat od vášně k vášni, od
země k zemi, překonávat překážky, okusit i nejvzdálenější štěstí. Ženě se však
stále ve všem brání. Je zároveň
nepohyblivá a poddajná, je v nevýhodě jak pro slabost těla, tak pro závislost, k
níž ji odsuzuje zákon.
Její vůle je jako závoj, připevněný šňůrkou na jejím klobouku: zmítá se na
všechny strany — vždycky ji nějaká touha
přitahuje a nějaká konvence zadržuje.
Porodila jednou v neděli okolo šesté hodiny, když vycházelo slunce.
„Je to holčička!“ řekl Charles.
Odvrátila hlavu a omdlela. Během rekonvalescence se Ema hodně zabývala hledáním
jména pro dcerku. Nejdřív probrala všechna ta, která měla
italské koncovky, jako Clara, Louisa, Amanda, Atala; dost se jí líbilo jméno Galsuinde,
Isolda nebo Leocadie ještě víc.
Charles si přál, aby se děvčátko jmenovalo po matce, Ema se stavěla proti tomu.
Prolistovali kalendář od začátku do konce a radili se se známými.
„Pan Léon,“ řekl lékárník, „se diví, že si nevyberete Magdalénu, ta je teď úžasně v
módě.“
Stará paní Bovaryová však rozhořčeně protestovala proti tomu jménu hříšnice.
Často mívala nevolnosti. Jednou dokonce plivala krev, a když se jí Charles horlivě snažil pomoci a
projevil znepokojení,
odpověděla: „Co na tom? Copak na tom záleží?“
Charles se uchýlil do křesla ve své ordinaci a pod frenologickou hlavou se tam s oběma lokty na stole
rozplakal.
Napsal potom své matce dopis, v němž ji prosil, aby přijela; dlouho se spolu o Emě radili.
Jak se rozhodnout? Co dělat, když Ema odmítá jakékoli léčení?
„Víš, co by tvoje žena potřebovala?“ řekla stará paní Bovaryová:
„Zaměstnání, které by musela dělat, tělesnou práci. Kdyby si musela jako tolik jiných žen vydělávat
na živobytí, přešly
by ji tyhle nálady; beztak je má jen z té spousty nesmyslů, které si cpe do hlavy, a z nicnedělání, v
jakém žije.“
„Ale vždyť ona se zaměstnává,“ řekl Charles.
„Zaměstnává? Čímpak? Tím, že čte romány, špatné knihy, které brojí proti náboženství a ve kterých
jsou citáty z
Voltaira, zesměšnující kněze. Ale to má dalekosáhlé následky, synáčku, a s každým, kdo nemá žádné
náboženství, to
nakonec vždycky špatně dopadne.“
Dohodli se tedy, že se Emě zabrání číst romány. Nezdálo se, že to bude lehký úkol. Stará paní si to
vzala na starost; až
bude projíždět Rouenem, zastaví se osobně u půjčovatele knih a oznámí mu, že Ema ruší své
předplatné. A neměl by
člověk právo oznámit to policii, kdyby knihkupec přesto chtěl pokračovat ve svém šíření jedu?
Snacha a tchyně se rozloučily chladně. Za ty tři neděle, které strávily pod jednou střechou, spolu
nepromluvily ani pět slov
slov kromě běžných informací a frází, když se setkaly u stolu a večer před spaním
Panu Rodolphu Boulangerovi bylo čtyřiatřicet let, měl hrubou povahu a bystrou
inteligenci, hodně se stýkal se ženami
a dobře se v nich vyznal. Tahle se mu líbila; a tak na ni myslel, a na jejího muže také.
„On bude tuším značně tupý. Ona ho má nejspíš plné zuby. Má špínu za nehty a vousy tři
dny neholené. Běhá po
nemocných a ona mezitím sedí doma a spravuje mu ponožky. A dáma se nudí! Chtěla by
bydlet ve městě a tančit
každý
večer polku! Chudinka malá!
Lapá to hubičkou po lásce, jako kapr na kuchyňském stole lapá po vodě! Pár galantních
slovíček a člověk by si to
určitě omotal kolem prstu. Bylo by to něžňoučké! Roztomilé…! Ano, ale jak se jí potom
zbavit?“
Představy možné rozkoše ho naopak dovedly ke vzpomínce na milenku, kterou si zrovna
vydržoval. Byla to herečka z
Rouenu; a když v myšlenkách chvíli setrval u jejího obrazu, kterého už byl i ve
vzpomínkách přesycen, pomyslel si:
„Paní Bovaryová je mnohem hezčí než ona, hlavně mnohem svěžejší.
Virginie už opravdu začíná být příliš tlustá. Je taky hrozně nudná ve svých projevech
radosti a pořád by se cpala
krevetami!“
Kraj byl opuštěný a Rodolphe kolem sebe slyšel jen pravidelné šustění trávy, která mu
pleskala o boty, a cvrkání
cvrčka skrytého někde daleko v ovesném poli; znovu viděl Emu v salónu v těch šatech,
které měla na sobě, a v duchu ji svlékal“
Budu ji mít!“ vykřikl a úderem hole rozdrtil hrudku hlíny před sebou.
A hned začal přemýšlet o taktické stránce podniku. Uvažoval: „Kde se s
ní sejít? Jakým způsobem? Budeme mít pořád
na krku to mrně, služku, sousedy, manžela, spoustu všelijakých
překážek. Tím se ztrácí spousta času.“
Potom začal uvažovat znova: „Ale ona má oči, které se člověku
zavrtávají do srdce jako nebozez. A ta bledá pleť…! Já
přece zbožňuju bledé ženy!“
Když došel nahoru na argueilský kopec, by rozhodnut.
„Prostě budu vyhledávat příležitosti. Někdy se tam zastavím, pošlu jim
nějakou zvěřinu, drůběž, bude-li třeba, dám si i
pustit žilou, spřátelíme se, pozvu je k sobě… A vida, teď přece bude
brzy ta hospodářská výstava; ona tam přijde,
uvidím ji. Pustíme se toho, a s kuráží, ta se osvědčuje nejlíp!“
