Téma prezentace: Atomismus
Typ souboru: prezentace PPTX
Přidal(a): modrakonvicka
Popis materiálu:
Atomismus je filozofický směr, který chápe vesmír jako složený z nedělitelných a neměnných částic. Představitelé atomismu patří do řecké přírodní filozofie.
Osnova:
Atomismus
atomos – „nesmírně malý“, „nedělitelný“
filosofický směr, který chápe vesmír jako složený z nedělitelných (řecky a-tomos), neměnných a věčných částeček, které se pohybují v prázdnu
vznikl ve Starověkém Řecku, patrně v 5. století př. n. l.
Představitelé arché ( podstata světa)
Patřili k poslední předsokratické škole
Svérázná reakce na aktuální problémy své doby (pohyb-klid, bytí – nebytí)
Atomisté ovlivnili vědu do konce 19. století
atomismus se používá jako protiklad holismu a znamená metodu zkoumání, při níž se složité předměty rozkládají na nejjednodušší
Základní principy jsou dva: atomy (jsoucno) a prázdno (nejsoucno). Věci vznikají a zanikají slučováním a rozlučováním atomů.
Leukippos z Milétu (500-440 př.n.l.)
Zakladatel atomismu, učitel a přítel Démokrita
Usiloval o překonání rozporů mezi eleatským učením a nemožnosti pohybu
Uznával existenci nebytí (prostoru)
První formuloval logický zákon ( vše je podmíněno nutností, nic se neděje nadarmo)
Ani jedna věc na světě nevzniká bez příčiny, vše vzniká z nějakého důvodu a příčiny.“
Démokritos (460-370 př.n.l.)
Pocházel z Abdér
řecký filozof a hlavní představitel antického atomismu.
Označoval svět jako jednotu atomů(jsoucna) a prázdna, v němž se atomy pohybují po předurčených drahách.
Spojováním atomů vznikají jednotlivé věci i duše.
Atomy jsou odlišné tvarem, velikostí i místem, jsou neměnné a nezničitelné. Spojení vždy dočasné.
Atomistickou teorii uplatňoval i při výkladu jiných vědních oborů, například gramatiky, lékařství, estetiky nebo pedagogiky.
Byl stoupencem antické demokracie.
Démokritovo tematicky rozsáhlé dílo, dochované jen ve zlomcích, bylo prvním velkým antickým pokusem o jednotný výklad světa.
Myšlenky spíše konzervativní. Vysoko si cenil svobody i rovnosti, která se ovšem nevztahuje na ženy a otroky.
Ve starověku se Démokritem zabýval hlavně Aristotelés, i když jeho domnělé příčiny často kritizuje. Na jeho myšlenky navázal Epikúros i Lucretius Carus
Epikuros ze Samu (341-270 př.n.l.)
Rozvinul Démokritův atomismus (parenklize atomů – spontánní odchylky atomů od přímého směru )
Podle něj se z povrchu těles oddělují nejmenší částice eidola, vnikají do smyslových orgánů a vyvolávají obrazy věcí.
Cíl: poznání je osvobodit člověka od pověr, strachu z bohů a smrti
Odmítá: předurčenost drah atomů a dává jím svobodnou odchylku (odchylují se od svislého směru v libovolném místě a čase)
