Společenstvo prstenu – J. R. R. Tolkien

Téma prezentace: Společenstvo prstenu – J. R. R. Tolkien

Typ souboru: prezentace PPT

Přidal(a): Tomáš

 

 

Popis materiálu:

Jedná se o rozbor knihy ve formě prezentace. Nechybí tedy informace o autorovi, postavách, děj a další zajímavé informace.

 

Osnova:

  • J.R.R. Tolkien
    Společenstvo prstenu
  • Tomáš Kojecký, PO-2A
  • J.R.R. Tolkien
  • Narozen 3.1.1982
  • anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor
  • Byl význačným jazykovědcem a znalcem staré angličtiny a staré severštiny
  • obdržel od královny Alžběty II. Řád britského impéria
  • je považován za zakladatele high fantasy žánru ( próza odehrávající ve zcela smyšleném světě, často s přítomností magie).

 

  • Patří do Světové literatury druhé poloviny 20. století
  • Psal Vědecko-fantastickou literaturu
  • Sci-fi psal také např. Terry Pratchett a Isaac Asimov

 

  • Další díla
  • Hobit aneb cesta tam a zase zpátky
  • Pán prstenů: Dvě věže
  • Pán prstenů: Návrat krále
  • Silmarillion

 

  • Bibliografické údaje
  • Druh: Epika
  • Žánr: Román
  • Forma: Próza
  • Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 1993
  • Z anglického originálu přeložila Stanislava Pošustová
  • Počet stran: 379
  • Téma a motiv
  • Pán prstenů líčí klasický souboj dobra se zlem
  • V podstatě jde o to, aby se 2 hobiti dostali na určené místo, tam zničili prsten a tím zachránili svět
  • Časoprostor
  • Příběh Pána prstenů se odehrává ve Středozemi, fiktivním světě, který se technicky velmi podobá našemu světu v období středověku.
  • Kompoziční výstavba
  • Děj postupuje chronologicky, v závěru knihy přibývají paralelní pasáže

 

  • Celá kniha je sama o sobě úvodem k trilogii, obsahuje proto méně napětí a gradace
  • Vyprávěcí způsoby, typy promluv, jazykové prostředky
  • spisovný jazyk s užitím mnoha knižních výrazů a archaismů
  • Vševědoucí vypravěč
  • Vyprávění je podáno er-formou,
  • promluvy postav jsou téměř výlučně v přímé řeči
  • Autor také místy využívá písma a jazyky, které sám vynalezl- elfština, jazyk Mordoru, trpasličí runy

 

  • Postavy
  • Frodo Pytlík – Hobit, odvážný, nositel prstenu, vlastnictví prstenu mu však postupně zatemňuje mysl, což se projevuje zvýšenou agresivitou a nenávistí
  • Samvěd křepelka – Hobit, věrný přítel Froda
  • Gandalf- čaroděj, budí respekt mezi dobrými i zlými, jedná se o postavu bez záporných vlastností, slouží jako symbol naděje
  • Sauron – temný pán sídlící v černé zemi Mordor, jeho síla je svázána s Jedním prstenem – pokud by ho získal, dokázal by opět ovládnout celou Středozem
  • Aragorn- Hraničář, potomek královského rodu, pyšní se mnohými rytířskými vlastnostmi, má vrozenou schopnost vést
  • Legolas- Elf, statečný, výborný stopař a lučištník, syn elfského krále
  • Gimli – Trpaslík, silný, statečný
  • Boromir- člověk, statečný a hrdý, nejstarší syn správce Gondoru

 

  • Obsah díla
  • Hlavním protagonista Frodo Pytlík je zástupcem ras hobitů, asi metr vysokých človíčků bydlících v nízkých domech a norách. Ve Frodově životě nastane převrat poté, co mu jeho strýc Bilbo po svém odchodu zanechá kouzelný prsten. Od čaroděje Gandalfa se dovídá, že se jedná o mocný artefakt, po kterém touží Temný pán Sauron. Mladý hobit je donucen opustit svůj rodný Kraj a vydat se na dlouho cestu k Hoře osudu, v jejímž plameni lze prsten roztavit a zničit. Po strastiplném putování, ztrpčovaném Sauronovými zvědy, se s pomocí přátel dostane do Roklinky, lesního města elfího pána Elronda. Zde se setká s vyslanci trpaslíků, elfů a lidí, kteří se ho rozhodnou doprovázet na cestě do Mordoru, kde leží Hora osudu. Čeká na ně mnoho překážek, které prověří jejich vůli a odhodlání. V opuštěném trpasličím důlním městě ztratí Gandalfa v boji s démonem balrogem, v závěru knihy se válečník Boromir obětuje pro záchranu hobitů před skřety (neúspěšně). Frodo nesnese utrpení, které jeho úkol přináší zbylým členům Společenstva, své přátelé opustí a pokračuje v putování sám se svým věrným služebníkem Samvědem Křepelkou.

 

  • Úryvek
  • Kopce je počaly tísnit. Cesta za nimi dál mířila k Bruinenskému brodu, ale obojí teď bylo očím skryto. Pocestní přišli do dlouhého dolu, úzkého, hluboce rozeklaného, temného a mlčenlivého. Přes skály se nachylovaly stromy se starými zkroucenými kořeny a v dáli se vršily stoupající svahy porostlé borovými lesy.
    Hobiti už byli celí uondaní. Postupovali pomalu, protože si museli hledat cestičky v bezcestí zavaleném padlými stromy a skutálenými balvany. Vyhýbali se lezení do kopců, pokud to šlo, kvůli Frodovi, a také protože přes ně bylo vůbec nesnadné najít cestu z úzkých dolů. Šli krajinou druhý den, když začalo deštivé počasí. Začal vál stálý západní vítr a vylévat vodu dalekých moří na temné hlavy kopců jemným, vše pronikajícím deštěm. Do setmění byli všichni promočení a jejich táboření bylo ponuré, protože se nedal rozdělat oheň. Druhý den byly kopce před nimi ještě vyšší a sráznější, a nezbylo jim než uhnout na sever. Chodec začínal vypadat ustaraně: byli už desátý den na cestě z Větrova a zásoby se tenčily. Pršelo dál. Té noci se utábořili na kamenné lavici, za sebou skálu s mělkou jeskyní, vlastně jen prohlubní v útesu. Frodo byl neklidný. Z chladu a vlhka ho rána ještě víc rozbolela a pro bolest a mrazivý chlad nemohl spát. Převracel se, házel sebou a bázlivě naslouchal kradmým nočním zvukům: větru v puklinách skal, kanoucí vodě, zapraskání, náhlému chřestivému pádu uvolněného kamínku. Cítil, že černé postavy přistupují blíž, aby ho udusily; když se však posadil, spatřil jen záda Chodce, jak sedí schoulený, kouří dýmku a hlídá. Zase si lehl a zmocnil se ho neklidný sen, ve kterém chodil trávou po vlastní zahradě v Kraji, ta se však zdála mdlá a nezřetelná, méně jasná než vysoké černé stíny, které nakukovaly přes plot.