Téma prezentace: Romantismus
Typ souboru: prezentace PPTX
Přidal(a): svesticka
Popis materiálu:
Tato prezentace popisuje romantismus v literatuře, hudbě, architektuře a v umění. Nechybí ani jeho znaky a příklady.
Osnova:
Romantismus je literární směr i životní postoj, jenž nastupuje po osvícenství a racionalismu, tedy na začátku 19. století.
Jedná se o umělecký směr, který klade důraz na city a který zobrazuje výjimečného hrdinu ve výjimečné situaci. Výjimečný hrdina je člověk, jenž je osamocený, často chodí do přírody, je většinou nešťastně zamilovaný a je zasněný. Výjimečná situace = nezvyklé místo, většinou nějaká snová krajina (hory, moře).
Romantismus vytváří nové estetické ideály a umělecké metody, ovládá kulturní život a přináší nové estetické hodnoty. Vznikl v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě).
Znaky romantismu
1)podstatou je člověk individualista ⇒ osamocený člověk; člověk uzavřený okolnímu světu
2)důraz na city a fantazii
3)protiklad snu a skutečnosti (člověk sní, ale společnost ho neuznává), jedince a společnosti (individualismus)
4)hlavní hrdina bývá výjimečný a autor se s ním ztotožňuje (splývá s hlavní postavou); je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti
5)pocit osamění, odcizenosti, skepse
6)obdiv k minulosti, mystice, k přírodě, exotice, únik do vlastního nitra, odvrací se od reality
7)časté téma: nešťastná láska
8)hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost
Romantismus v literatuře
vyjadřuje hrdinovu vnitřní zkušenost, touhu po bohatých vztazích, lásce, ale dochází k rozporu mezi vnitřním světem hrdiny a okolním světem, mezi snem a skutečností
ústřední hrdina splývá s autorem, je neschopný nebo nemá zájem se přizpůsobit společnosti, odcizuje se (stahuje se do sebe, začíná pociťovat osamění, prožívá vnitřní konflikty…)výjimečný člověk (cikán, loupežník, mrzák, zločinec, kat, vyvrženec apod.)
vyhraněný individualista (hledá únik ze společnosti – udělá nějaký významný čin; boj proti společnosti)
často se stává i revolucionářem
touží po lásce, ale nenachází ji
buď dosáhne ideálu, nebo zemře – dává si vysoké ideály
Tématika záliba v minulosti, estetickým ideálem už není harmonická souměrnost, ale zvláštnost (obliba tajemna, „záhadná“)
evokace středověku (rytířství)
obdiv k lidové tvorbě
častý kontrast (krása X ošklivost, den X noc)
autobiografické rysy (světabol, skepse, spleen = smutný, rozmrzelý)
Žánry
poezie
›poema (= lyrickoepická báseň, děj není důležitý, nejdůležitější jsou reflexe, přemýšlení o životě, nálady, pocity, autor často vstupuje do děje)
› epos, romance, přírodní a milostná lyrika
próza – historická povídka a román, drama
Romantismus v umění
MALÍŘSTVÍ ROMANTISMU:
Malířství romantismu bývá plné nevšedních a tajuplných námětů ze středověkých dějin. Romantikové mohutně využívali všech druhů pohnutí, jež umožňuje představivost. A doslova posedlí byli myšlenkou na smrt. Proto je tolik vábila noc, kterou – jako mnozí jiní před nimi – považovali jako předobraz smrti.
Děj je udělán do maxima v dramatickém tahu štětce a hře světla a stínu, avšak největší důraz je kladen na obsahovou stránku díla a dosažení efektu, neklidu a dinamiky.
malují tedy pružnou dynamickou technikou a snaží se vyjádřit různé účinky atmosféry. Dalším příznakem romantismu byl únik z každodenního života do neskutečna: romantici sní o dalekých zemích a o zašlých časech, zvláště o středověku, o němž mají dosti mlhavou, nicméně však poetickou představu. Jedním ze základních rysů byl individualismus. Už neexistovala ideální krása ani antická dokonalost, vzorem už nebylo velké století, každý umělec měl možnost vytvořit nový styl.
SOCHAŘSTVÍ ROMANTISMU:
V sochařství ovlivnil romantismus především obsahovou stránku tvorby (zdůraznění složitosti psychologie a podtržením afektu.) Charakteristické rysy romantického umění je idealizace minulosti. Čerpáno bylo z tvarosloví slohových řádů minulosti, zejména ze středověku.
Romantismus v hudbě
V hudbě romantismus většinou zachycuje nějaké náměty o přírodě – představitelé: Frédéric Chopin (Polák), Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Robert Schumann (všichni Němci), Gioacchino Rossini (Ital), nejznámějším českým hudebním skladatelem v době romantismu byl František Navrátil.
Architektura romantismu
Romantická architektura jako svůj vlastní (originální) styl prakticky neexistuje, konkrétní podoba je pak dána slohem, ze kterého stavba vychází. Nejčastějším slohem, který býval nejdříve a nejvíce napodobován byla gotika, takovéto stavby či stavební úpravy označujeme jako novogotické. Po stavbách postavených pod vlivem romantismu se obecně řečeno požadovalo, aby navazovaly romantický pocit, že jde o staré a historicky významné stavby. Někdy se proto tento typ architektury také označuje jako historizující architektura. Některé stavby romantismu se však mohly inspirovat i jinými předměty, než historií Evropy. Architektura romantismu bývá členitá, má uvolněnou formu a často postrádá symetrii.
Tupé zakončení válcovitých věží a zubaté cimbuří gotiky do této doby patří též. Českými zástupci tohoto období jsou zámky Hluboká v jižních Čechách a Lednice na jižní Moravě v novogotickém slohu a nebo Národní divadlo v novo renesančním slohu.
Zámek Hluboká
Zámek Lednice na jižní Moravě
Romantismus v módě
Ženská móda – Ženy nosily rozevláté sukně ve tvaru kužele. Pod sukněmi bývalo mnoho spodniček. Šaty se vyznačovaly úzkým pasem se sepnutým korzetem. Aby byl pas ještě hubenější, tak byl oděv v ramenou více rozšířený. Často nosily velké klobouky zdobené umělým ovocem nebo květinami. Vlasy byly často složité a sepnuté. Na plesy nosily hedvábné dlouhé rukavičky, šály a vějíře.
Mužská móda – Muži nosili frakový kabát, který měl pestré barvy. Pod kabátem mívali kostkované vesty. Kalhoty byly dlouhé a především jiné barvy než kabát. V zimě si oblékali dlouhé pláště s několika límci. Těmto kabátům se říkalo carriky. Ke kabátům nosili špacírku (kůlku) s cylindrem na hlavě. Jejich mužnost podtrhoval knír a postranní licousy.
Anglický romantismus
GEORGE GORDON BYRON
Lord Geoge Gordon Byron, významný anglický romantický básník, se narodil 22. ledna 1788 v Londýně a zemřel 19. dubna 1824 v Missolonghi v Řecku.
Pocházel z velice bohaté staré aristokratické rodiny. Otec, notorický pijan, prohýřil celý rodinný majetek. Nervově labilní matka jej střídavě zahrnovala láskou a výlevy vzteku.
Vyrůstal v ústraní a jeho světem se staly knihy a vlastní sny. Citová nevyrovnanost vedla k tomu, že měl velice hrubé chování k ženám.
V deseti letech se stal jediným mužským potomkem rodu a odjel na rodinné sídlo. Studuje v Cambridge. Tam také začal psát své první básně. Po dokončení školy se vrací na rodinné sídlo. Jako jednadvacetiletý vstoupil jako lord do parlamentu, kde strávil pouze několik minut a na protest odešel.
Okamžitě odjel do pevninské Evropy. Navštívil Španělsko, Řecko a Albánii. V Řecku dostává zprávu o nemoci své matky. Přijíždí domu v době, kdy je matka už po smrti. Útěchou mu je práce – Childe Heroldova pouť (1812); dílo bylo přijato velkolepě, stal se nejslavnějším anglickým básníkem.
Opět odjíždí z Anglie. Žije v severní Itálii (Janov, Benátky, Řím). V Itálii podporuje revolucionáře. Později pomáhá Řekům v boji proti Turkům. Tam i umírá. Stal se pro Řeky hrdinou. Velice známé jsou básně opěvující krásy jižní Evropy (Itálie, Řecka, …)
Díla:
Childe–Haroldova pouť- Skladba vznikala v letech 1812-1819 Lyrickoepická skladba, 4 zpěvy, prvky autobiografie.
Childe Harold je mladý šlechtic, básník, znechucený svým životem a soudobou společností. Má pocit prázdnoty a rozhodne se procestovat Evropu. Touží po svobodě, poznává krásy přírody a historii procestovaných zemí.
V knize je vyjádřen protest proti nesvobodě člověka a proti tyranii.
Manfred 1817 – v tomto díle bojuje člověk sám se sebou i se společností. Jsou v něm obsaženy prométheovské a faustovské prvky, příznačné pro gotický román. Promítá se zde i básníkův osobní život. Hlavním hrdinou je hradní pán, žijící v období středověku. Je osamělý a vnitřně bojuje s tím, že zavinil smrt Astarté, která byla nejspíše jeho sestrou. Pokusí se o sebevraždu. Ta se mu ale nezdaří, zachrání ho lovec. Díky své hrdosti a odvaze mu duchové umožní znovu spatřit Astarté. Ona mu předpoví, že brzy zemře a tak se také stane. Druhá část básně pojednává o odpovědnosti jedince vůči společnosti
Don Juan 1819 – satirický pikareskní epos – nová Byronova tvorba, uvolněná realistická. Mladík Don Juan je zde představen jako rouhač. Vztah ke starší ženě ho donutil uprchnout z domova. Ztroskotá a stane se milencem dcery piráta. Je prodán do harému, odkud si ho vykoupí carevna Kateřina. S ní odcestuje do Anglie, kde se zamiluje do mladé Aurory. Byron tento epos nikdy nedokončil.
Karin 1821 – dílo, ve kterém etické a filozofické otázky nabyly zodpovězeny. Dílo myšlenkově provokativní, bylo veřejností odmítnuto.
Korzár 1814, Lara 1814, Džaur 1815 aj. –lyricko epické povídky z prostředí Byronových cest. Obsahují jemu vlastní motivy – touhu po volnosti, svobodné lásce, postavu vzdorného hrdiny. Použil v nich spojení milostných a dobrodružných prvků.
WALTER SCOTT
15. SRPNA 1771, Edinburgh – 21. září 1832, Abbotsford
Tento skotský spisovatel se narodil 15. srpna roku 1771 v Edinburghu, hlavním městě Skotska. Vyrůstal u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí. Byl básníkem, romanopiscem a prozaikem. V mládí onemocněl dětskou obrnou a následkem ochrnul na jednu nohu. Stal se zakladatelem hystorické prózy a románu. Jeho první román byl o Jakubovském povstání ve Skotsku roku 1745. Walter Scott jej napsal anonymně, bál se neúspěchu, ale román Waverley měl velký ohlas u kritiky i čtenářů.
Jako jeho rodiče vystudoval práva, studium absolvoval na edinburghské univerzitě (1792), a později ho i praktikoval. V roce 1820 dostal šlechtický titul (sir). V únoru roku 1830 ho ranila mrtvice. 21. září 1832 umírá v Abbotsfordu na svém zámku.
Dílo Waltera Scotta:
Poezie:
Jezerní panna – 1810, básnická povídka, jejíž děj je spjat s bojem Jakuba V. se skotskými klany. Patří k jeho nejvýznamnějším dílům.
Próza:
Menší úspěch dalších básnických povídek přivedl Scotta k prozaické tvorbě, především k historickému románu.
Waverley – 1814, fiktivní příběh s milostnou zápletkou. Je zasazen do období historických střetů mezi Angličany a Skoty v polovině 18. století. Román vydal autor anonymně, i když jeho autorství bylo veřejně známé. Teprve souborné vydání Scottových románů v letech 1829 – 31 vycházelo pod jeho jménem.
Ivanhoe – 1819, děj se odehrává ve středověké Anglii 12. století. Na pozadí konfliktu mezi Sasy a Normany se rozvíjí dobrodružný příběh rytíře Ivanhoea, potomka starého saského rodu ve službách krále Richarda Lví srdce a jeho lásky k Roweně.
