Téma prezentace: Oblíbení umělci
Typ souboru: prezentace PPTX
Přidal(a): Shejra
Popis materiálu:
Tato prezentace obsahuje moje oblíbené umělce. Oblíbený malíř, architekt a sochař – vždy z jiného období (A. Dürer, P. Parléř, M. Bernard Braun).
Osnova:
Albrecht Dürer
Matyáš Bernard Braun
Petr Parléř
Autoportrét ve 13 letech
Růžencová slavnost (NG Praha)
Starším vrstevníkem F.M.Brokofa byl Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738). Narodil se v Sautensu, malé vísce nedaleko Oetzu v středním Tyrolsku. Studoval v Benátkách, ve Florencii a v Římě. Stal se českým sochařem a řezbářem, jedním z nejvýznamnějších představitelů české vrcholně barokní plastiky.
Kolem roku 1710 založil v Praze dílnu, z níž vyšla díla vrcholné kvality přesahující svým provedením a přístupem prostor střední Evropy. Ovlivnilo jej především dílo Michelangela Buonarotiho, G. L. Berniniho a benátská sochařská škola 17. století. Stal se tak šiřitelem sochařského iluzionismu italské provenience ve středoevropském kontextu.
Pracuje v jezuitské koleji Klementinu na Starém Městě v Praze a na tvorbě výzdoby Karlova mostu. Zde se zapsal vynikajícím sousoším sv. Luitgardy. Z jeho dílny rovněž pocházejí sochy v zahradě Vrtbovského paláce na Malé Straně v Praze, plastická výzdoba chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, plastická výzdoba v chrámu sv. Jakuba Většího a v zámeckém parku v Cítolibech, sloup Nejsv. Trojice tamtéž, plastiky v chrámu P. Marie ve Staré Boleslavi, sloup Nejsv. Trojice v Teplicích, plastiky na portálu zámku v Konopišti…
sousoší sv. Luitgardy
dvanácté od Staroměstské věže na levé straně mostu
Sousoší vytvořil roku 1710 z pískovce M. B. Braun na náklad opata cisterciáckého kláštera v Plasích E. Tyttla; vrcholné dílo barokního sochařství, umělecky nejhodnotnější plastika na mostě a současně autorova první známá práce v Čechách (bylo mu tehdy 26 let). Inspirací k vytvoření sousoší byl zřejmě obraz Braunova přítele malíře P. J. Brandla, autor též mohl použít mystický výjev Extáze sv. Terezie od G. L. Berniniho. Sousoší znázorňuje sv. Luitgardu, které se před smrtí zjevil ukřižovaný Ježíš Kristus, objal ji, přiložil její ústa na své rány a vyměnil si s ní srdce. Na architektonicky pojednaném podstavci (snad Braunova spolupráce s F. M. Kaňkou nebo J. B. Santinim) je oválná deska s latinským nápisem. Originál sousoší je uložen v Lapidáriu Národního muzea, na mostě je umístěna kopie od B. Raka a J. Nováka z roku 1995. – Pod sochou vlevo je vstup na novogotické schodiště spojující Karlův most s Kampou.
Detail a originál sousoší Sen sv. Luitgardy
Umístění sousoší na mostě
Další Braunovy sochy na Karlově mostě
socha sv. Ludmily s malým Václavem
osmé od Staroměstské věže na levé straně mostu
Pískovcová socha sv. Ludmily učící číst malého Václava vznikla po roce 1720, patrně v dílně M. B. Brauna, pro rampu pražského hradu u bývalého kostela sv. Marie Einsiedelnské. Postava sv. Ludmily drží v levé ruce závoj, jímž byla uškrcena, pravou rukou ukazuje do Bible, v níž se její vnuk sv. Václav učí číst. Na reliéfu podstavce je zobrazena Václavova vražda. Dílo bylo na most umístěno jako náhrada za sousoší sv. Václava mezi dvěma anděly od O. Mosta z roku 1696, které se zřítilo do Vltavy při povodni v roce 1784. Na mostě je v současnosti instalována kopie od J. Kačera a M. Kačerové z roku 1999, originál je ve vyšehradské Gorlici. Torzo původní Mostovy sochy se nachází v Lapidáriu Národního muzea, některé součásti byly z vltavského dna vyzvednuty až roku 2004.
sousoší sv. Iva
první od Staroměstské věže na levé straně mostu
Sousoší sv. Iva vytvořil roku 1711 M. B. Braun z hořického pískovce na náklad právnické fakulty pražské univerzity (světec je patronem právníků) jako své druhé dílo v Praze. Zpodobňuje starce a vdovu s dítětem, kteří prosebně vzhlížejí ke světci; ten je zobrazen jako duchovní soudce ujímající se sociálně slabých proti nespravedlnosti mocných. Po jeho pravici je alegorická postava Spravedlnosti s váhami a se zavázanýma očima, tasící meč. V reliéfu na podstavci je vyobrazena mše na usmíření sporu mezi matkou a synem. Adepti právních věd se prý k soše chodili před zkouškami modlit. Originál sousoší je nyní v Lapidáriu Národního muzea, na mostě stojí kopie od F. Hergesela ml. z roku 1908. Za práci na sousoší prý Braun dostal 1 200 zlatých, dvojnásobek částky, kterou byl placen F. M. Brokof, a pětinásobek běžného honoráře ostatních pražských sochařů.
Detail – stařec a vdova s dítětem, Spravedlnost
Jeho nejvýznamnější prací byla patrně objednávka Františka Antonína hraběte Šporka pro Kuks, kde vytvořil sérii Blahoslavenství, Ctností a Neřestí a alegorii Náboženství, a dále plastiky pro Betlém v Kuksu, na nichž spolupracoval se svým synovcem Antonínem Braunem, který je po jeho uměleckém odmlčení v roce 1729 dokončil. M. B. Braun umírá ve svém domě na Karlově náměstí ve věku 54 let.
V Kuksu k vytvoření 24 soch alegorií Ctností a Neřestí použil jako předlohu sérii grafik z Augsburgu, ale tradiční schémata tu dokázal zdramatizovat a zživotnit v strhující postavy, u neřestí až se satiricky vystupňovaným výrazem. Původní barevná polychromie všech soch zvyšovala dojem divadelní iluze.
Kostel se špitálem Víra
Lakomství Naděje
Láska Trpělivost
Moudrost Obžerství
BETLÉM
Sv. Garinus (Poustevník)
Sv. Jeroným
Matyáš Bernard Braun byl vynikajícím mistrem iluzionistického směru vrcholně barokního sochařství ve střední Evropě. Jeho modelace byla založena na konkávním principu, který zadržuje světlo na vrcholcích tvaru a stín v jeho prohlubních, a tak usiluje o prudký kontrast (na rozdíl od Brokofa, který pracuje plochým dlátem a neusiluje o vyjádření kontrastu ale odstínu – valéru). Braun proděravuje kamenný blok a podsekává formu tak hluboko, že dospívá na samou hranici sochařské skulptury. Na rozdíl od Brokofa také používá raději velmi tvrdé pískovce, jež mu umožnily větší rozrušení plastické formy a snadnější uplatnění radikálně děleného barokního sochařského rukopisu. Jeho stopy dláta působí jako štětcové skvrny v malbě.
Rozdíl mezi tvorbou M.B.Brauna (vlevo) a F.M.Brokofa (vpravo) můžeme vidět v NG (Schwarcenberský palác)
