Téma prezentace: Buňka
Typ souboru: prezentace PPTX
Přidal(a): Anna Krajíčková
Popis materiálu:
Tato prezentace souhrnně pojednává o druhé maturitní otázce z biologie. Buňka-základní stavební jednotka organismu. Stavba prokaryotické a eukaryotické buňky, porovnání buňky rostlin, živočichů a hub. Rozmnožování eukaryotické buňky – mitóza a meióza.
Osnova:
Buňka
Základní stavební jednotka organismu
Anna Krajíčková
Buňka (celulla)
základní stavební a funkční jednotka organismu
nejjednodušší jednotka živé hmoty schopna samostatné existence
cytologie
Buněčné struktury
buněčné povrchy- oddělují buňku od okolí, chrání ji
cytoplazma- hmota vyplňující buňku
organely- funkční útvary v cytoplazmě
Prokaryotická buňka
„pro“- prvo „karyon“- jádro
tvar: nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý
jedinou membránou v buňce je plazmatická membrána
prokaryotické organismy jsou tvořeny vždy jen jednou buňkou (tvorba kolonií)
všechny druhy bakterií a sinice
Pouzdro (kapsula)
slizovité
ochrana před vnějšími vlivy
Buněčná stěna
silnější než plazmatická membrána, tuhý obal
tvořena z peptidoglykanů
fce: uděluje buňce tvar, ochranu
má permeabilní charakter (plněpropustná pro všechny látky)
Plazmatická membrána
základ tvoří dvojitá vrstva fosfolipidů,mezi vnořeny bílkoviny (více na vnitřní straně membrány)
umožňuje transport a sekreci látek
semipermeabilní (polopropustná)
může dojít k jejímu odškrcování a vzniku malých váčků (tylakoidů)
Cytoplazma
viskózní (mající velký odpor) směs koloidních (látky rozptýlené ve formě pevných částic v kapalině) roztoků rozpuštěných organických a anorganických látek.
fce: vytváří prostředí pro metabolické děje, zásoba látek, výplň buňky
rozpouštědlem je voda
buněčná inkluze-
rezervní či odpadní látky
Nukleoid
jaderná hmota- kruhovitá DNA uložená volně v cytoplazmě, bez jaderného obalu
neohraničena membránou
fce: přenos genetické informace na dceřiné buňky
Ribozómy
malá tělíska volně v cytoplazmě (několik set tisíc), neohraničeny membránou
tvořeny molekulami r-RNA
fce: syntéza bílkovin
Plazmidy
malé cyklické molekuly DNA, typické pro bakterie
nejsou nezbytné k přežití
fce: obsahují méně důležité geny (info o rezistenci vůči antibiotikům, na tvorbu toxinů)
Další součásti buněk
bičík- vlákno mnohem delší než buňka, pro pohyb
fimbrie-krátká vlákna k přilnutí k povrchu
chromatofory, chlorobiové váčky, thylakoidy-obsahují fotosyntetická barviva
plynové vakuoly- nadnášejí buňku
brvy- krátká vlákna,u některých bakterií
Eukaryotická buňka
Na rozdíl od prokaryotické buňky má biomembránou ohraničeny i různé vnitřní struktury buňky, například jádro.
eu-karyon“ = „pravé jádro“
tvar: oválný, kulovitý, kubický, cylindrický, dlaždicovitý, laločnatý, hvězdicovitý
eukaryotické buňky dělíme na:
rostlinné
živočišné
buňky hub
Cytoplazmatická membrána
stavba stejná jako u prokaryotické buňky, navíc obsahuje cholesterol (důležitý pro její polopropustnost)
Fce: odděluje buňku od okolí, umožňuje transport látek, mohou se z ní tvořit organely (vakuola)
Cytoplazma
tekutá složka buňky, udržuje tvar, zajišťuje výměnu látek, přesuny živin uvnitř buňky, probíhání biochemických procesů
síť mikrotrabekulů (trámčina), která spojuje (rozmísťuje) všechny struktury buňky
Cytoskelet
soustava vláknitých bílkovinných útvarů
→ mikrotubuly (duté trubičky, tvořené bílkovinou tubulinem)
→ mikrofilamenty (dvojité řetízky, tvořené bílkovinou aktinem, příp. myozinem)
fce: opora buňky, pohyb organel, transport látek, stavební fce (dělící vřeténko, centriola)
Buněčné jádro= nucleus= karyon
největší organela buňky (10% celkového objemu)
na povrchu je jaderná membrána=karyolema
tvořena dvěma membránami, vnější ve styku s ER
uvnitř je polotekutá karyoplazma
v ní se nacházejí vláknité útvary chromozomy (obsahující DNA)
fce: genetická (přenos gen. informace)
metabolická- (syntéza RNA, některých enzymů, ATP)
Jadérko- nucleolus
uloženo uvnitř jádra uprostřed
obvykle 1-2
tvořeno shlukem zrnek bohatých na RNA a bílkovinami, není ohraničeno membránou
fce: podílí se na syntéze některých bílkovin, produkce r- RNA, vznikají v něm ribozómy
Endoplazmatické retikulum
síť propojených váčků a kanálků
napojeno na jádro
na povrchu váčků jsou vázány ribozomy = drsné ER (syntéza bílkovin)
povrch kanálků bez ribozómů= hladké ER (syntéza lipidů a polysacharidů)
přeprava různých látek v buňce transportními váčky odškrcovanými na okraji ER do Golgiho aparátu, skladovací prostor různých buněč. produktů
Golgiho aparát (komplex)
soubor váčků propojených kanálky a vlákny, podobá se ER, ale nenese ribozómy
– dvě formy → souvislý Golgiho aparát je v živočišné buňce → nesouvislý je tvořen z jednotlivých Golgiho tělísek = diktyozomů a nachází se v rostlinné buňce
fce: úprava produktů ER (zahušťuje produkty ER a přebytečnou vodu vylučuje z buňky), upravené produkty jsou sekrečními váčky uvolňovány do cytoplazmy, zajišťuje exocytózu, odškrcováním váčků z GA vznikají samostatné organely- lysozómy, cytozómy
Mitochondrie- energetické centrum buňky
na povrchu jsou dvě biomembrány- vnější je hladká, vnitřní tvoří vchlípeniny do vnitřního prostoru mitochondrie, tzv. kristy; uvnitř mitochondrie je mitochondrický matrix;
mají vlastní DNA (semiautonomní)
fce: oxidace a fosforylace zákl. živin, získaná energie je ukládána do ATP, je dýchacím a energetickým centrem buňky
jen u rostlinné buňky
Buněčná stěna
tvoří tuhý obal buňky
tvořená z celulózy
uděluje jí tvar a mechanicky ji ochraňuje před vlivy vnějšího prostředí,
propustná (permeabilní)
otvory, kterými prochází z buňky tenká vlákna protoplazmy (umožňují vzájemnou komunikaci buněk)
Plastidy
obal ze dvou membrán, mají vlastní DNA
Chloroplasty– uvnitř je bílkovinná plazma (stroma, matrix), v níž je síť váčků (tylakoidů), stupňovitě na sebe uložené tylakoidy tvoří grana obsahující zelený chlorofyl
Chromoplasty– obsahují červená a žlutá barviva – karotenoidy a xantofyly
Leukoplasty– nacházejí se v neosvětlených částech rostlin (kořenech, vnitřních částech rostlin), hromadí se v nich zásobní látky (škrob, bílkoviny, lipidy)
Vakuoly
měchýřky obalené jednou membránou (tonoplast), vnitřek je naplněn roztokem tzv. buněčnou šťávou.
mladé rostlinné buňky obsahují více malých vakuol, starší mají jednu velkou vakuolu
jen u živočišné buňky
Lysozomy
měchýřky tvořené biomembránou, obsahují trávicí enzymy
v rostlinných buňkách plní jejich fci vakuoly
Jen u hub
buněčnou stěnu tvoří chitin
až na výjimky neobsahují plastidy
Mitóza
dokonalé rozdělení
u většiny buněk
dělení buňky, kdy z jedné buňky mateřské vznikají dvě dceřiné.
při mitóze se počet chromozomů v dceřiných buňkách shoduje s počtem chromozomů v mateřské buňce
Profáze
– spiralizace chromozomu
– tvorba centriol
– tvorba dělícího vřeténka (mikrotubuly)
– rozpuštění
jaderné membrány
Metafáze
chromozomy v centrální rovině
rozdělení chromozomu na dvě chromatidy, spojené společnou centromerou
Anafáze
– úplné rozdělení chromatid
– zkracování dělícího vřeténka
– chromatidy přitahovány k opačným koncům buňky
Telofáze
– tvorba jaderné membrány
– zánik dělícího vřeténka
– rozpad chromozomu na vlákna DNA
Meióza
– redukční dělení
– vznikají pohlavní buňky s haploidním počtem chromozomů
– z jedné buňky mateřské vzniknou 4 dceřiné
– gamety musí mít poloviční počet chromozomů
tvorba spermií- spermatogeneze
tvorba vajíček – oogeneze
haploidní – spermie, vajíčko
– probíhají dvě přímo po sobě jdoucí dělení
Redukční dělení
– po splynutí gamet vzniká zygota (první buňka nového organismu)
spermie (1n) + vajíčko (1n) = zygota
→ zygota se dělí mitózou
→ rýhováním zygoty vzniká embryo
První zrací dělení- heterotypické
profáze 1
– rozpuštění jaderné membrány a jadérka
– chromozomy se stávají viditelnými
– homologické chromozomy se přikládají, oba se zdvojí a tvoří chromatidové tetrády
– crossing over – vymění se část chromatid
Metafáze 1
– tetrády se uspořádají do centrální roviny
Anafáze 1
– oddělení tetrád
– přitahují se chromozomy k pólům buňky
– každý chromozom je ze dvou chromatid
Telofáze 1
– rozdělení mateřské buňky na dvě dceřiné haploidní
Druhé zrací dělení- homeotypické
– je mitózou obou dceřiných haploidních buněk
Profáze 2:
– v každé dceřiné buňce se vytvoří dělící vřeténko
Metafáze 2:
chromozomy se uspořádají v centrální rovině buněk
Anafáze 2:
– rozdělení centromer chromozomů
– chromatidy jsou taženy k pólům buněk
Telofáze 2:
– vznik 4 haploidních buněk
Buněčný cyklus
sled dějů probíhajících v buňce od jejího vzniku rozdělením
zahrnuje růst buňky a složek, dělení jádra a ostatních organel
trvání cyklu =generační doba
fáze: G1 fáze (presyntetická) –syntéza RNA
S fáze (syntetická)- replikace DNA G2 fáze (postsyntet.)–příprava na mitózu
M fáze- mitóza
