Buňka – prezentace

Téma prezentace: —Buňka

Typ souboru: prezentace PPTX

Přidal(a): Anna Krajíčková

 

 

Popis materiálu:

Tato prezentace souhrnně pojednává o druhé maturitní otázce z biologie. Buňka-základní stavební jednotka organismu. Stavba prokaryotické a eukaryotické buňky, porovnání buňky rostlin, živočichů a hub. Rozmnožování eukaryotické buňky – mitóza a meióza.

 

Osnova:

Buňka

Základní stavební jednotka organismu

Anna Krajíčková

Buňka (celulla)

základní stavební a funkční jednotka organismu

nejjednodušší jednotka živé hmoty schopna samostatné existence

cytologie

Buněčné struktury

buněčné povrchy- oddělují buňku od okolí, chrání ji

cytoplazma- hmota vyplňující buňku

organely- funkční útvary  v cytoplazmě

Prokaryotická buňka

„pro“- prvo  „karyon“- jádro

tvar: nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý

jedinou membránou v buňce je plazmatická membrána

prokaryotické organismy jsou tvořeny vždy jen jednou buňkou (tvorba kolonií)

všechny druhy bakterií a sinice

Pouzdro (kapsula)

slizovité

ochrana před vnějšími vlivy

Buněčná stěna

silnější než plazmatická membrána, tuhý obal

tvořena z peptidoglykanů

fce: uděluje buňce tvar, ochranu

má permeabilní charakter (plněpropustná pro všechny látky)

Plazmatická membrána

základ tvoří dvojitá vrstva fosfolipidů,mezi vnořeny bílkoviny (více na vnitřní straně membrány)

umožňuje transport a sekreci látek

semipermeabilní (polopropustná)

může dojít k jejímu odškrcování a vzniku malých váčků (tylakoidů)

Cytoplazma

viskózní (mající velký odpor) směs koloidních (látky rozptýlené ve formě pevných částic v kapalině) roztoků rozpuštěných organických a anorganických látek.

fce: vytváří prostředí pro metabolické děje, zásoba látek, výplň buňky

rozpouštědlem je voda

buněčná inkluze-
rezervní či odpadní látky

Nukleoid

jaderná hmota- kruhovitá DNA uložená volně v cytoplazmě, bez jaderného obalu

neohraničena membránou

fce: přenos genetické informace na dceřiné buňky

Ribozómy

malá tělíska volně v cytoplazmě (několik set tisíc), neohraničeny membránou

tvořeny molekulami r-RNA

fce: syntéza bílkovin

Plazmidy

malé cyklické molekuly DNA, typické pro bakterie

nejsou nezbytné k přežití

fce: obsahují méně důležité geny (info o rezistenci vůči antibiotikům, na tvorbu toxinů)

Další součásti buněk

bičík- vlákno mnohem delší než buňka, pro pohyb

fimbrie-krátká vlákna k přilnutí k povrchu

chromatofory, chlorobiové váčky, thylakoidy-obsahují fotosyntetická barviva

plynové vakuoly- nadnášejí buňku

brvy- krátká vlákna,u některých bakterií

Eukaryotická buňka

Na rozdíl od prokaryotické buňky má biomembránou ohraničeny i různé vnitřní struktury buňky, například jádro.

eu-karyon“ = „pravé jádro“

tvar: oválný, kulovitý, kubický, cylindrický, dlaždicovitý, laločnatý, hvězdicovitý

eukaryotické buňky dělíme na:

rostlinné

živočišné

buňky hub

Cytoplazmatická membrána

stavba stejná jako u prokaryotické buňky, navíc obsahuje cholesterol (důležitý pro její polopropustnost)

Fce: odděluje buňku od okolí, umožňuje transport látek, mohou se z ní tvořit organely (vakuola)

Cytoplazma

tekutá složka buňky, udržuje tvar, zajišťuje výměnu látek, přesuny živin uvnitř buňky, probíhání biochemických procesů

síť mikrotrabekulů (trámčina), která spojuje (rozmísťuje) všechny struktury buňky

Cytoskelet

soustava vláknitých bílkovinných útvarů

→ mikrotubuly (duté trubičky, tvořené bílkovinou tubulinem)

→ mikrofilamenty (dvojité řetízky, tvořené bílkovinou aktinem, příp. myozinem)

fce: opora buňky, pohyb organel, transport látek, stavební fce (dělící vřeténko, centriola)

Buněčné jádro= nucleus= karyon

největší organela buňky (10% celkového objemu)

na povrchu je jaderná membrána=karyolema

tvořena dvěma membránami, vnější ve styku s ER

uvnitř je polotekutá karyoplazma

v ní se nacházejí vláknité útvary chromozomy (obsahující DNA)

fce: genetická (přenos gen. informace)

metabolická- (syntéza RNA, některých         enzymů, ATP)

Jadérko- nucleolus

uloženo uvnitř jádra uprostřed

obvykle 1-2

tvořeno shlukem zrnek bohatých na RNA a bílkovinami, není ohraničeno membránou

fce: podílí se na syntéze některých bílkovin, produkce r- RNA, vznikají v něm ribozómy

Endoplazmatické retikulum

síť propojených váčků a kanálků

napojeno na jádro

na povrchu váčků jsou vázány ribozomy = drsné ER (syntéza bílkovin)

povrch kanálků bez ribozómů= hladké ER (syntéza lipidů a polysacharidů)

přeprava různých látek v buňce transportními váčky odškrcovanými na okraji ER do Golgiho aparátu, skladovací prostor různých buněč. produktů

Golgiho aparát (komplex)

soubor váčků propojených kanálky a vlákny, podobá se ER, ale nenese ribozómy

– dvě formy → souvislý Golgiho aparát je v živočišné buňce → nesouvislý je tvořen z jednotlivých Golgiho tělísek = diktyozomů a nachází se v rostlinné buňce

fce: úprava produktů ER (zahušťuje produkty ER a přebytečnou vodu vylučuje z buňky), upravené produkty jsou sekrečními váčky uvolňovány do cytoplazmy, zajišťuje exocytózu, odškrcováním váčků z GA vznikají samostatné organely- lysozómy, cytozómy

Mitochondrie- energetické centrum buňky

na povrchu jsou dvě biomembrány- vnější je hladká, vnitřní tvoří vchlípeniny do vnitřního prostoru mitochondrie, tzv. kristy; uvnitř mitochondrie je mitochondrický matrix;

mají vlastní DNA (semiautonomní)

fce: oxidace a fosforylace zákl. živin, získaná energie je ukládána do ATP, je dýchacím a energetickým centrem buňky

jen u rostlinné buňky
Buněčná stěna

tvoří tuhý obal buňky

tvořená z celulózy

uděluje jí tvar a mechanicky ji ochraňuje před vlivy vnějšího prostředí,

propustná (permeabilní)

otvory, kterými prochází z buňky tenká vlákna protoplazmy (umožňují vzájemnou komunikaci buněk)

Plastidy

obal ze dvou membrán, mají vlastní DNA

Chloroplasty– uvnitř je bílkovinná plazma (stroma, matrix), v níž je síť váčků (tylakoidů), stupňovitě na sebe uložené tylakoidy tvoří grana obsahující zelený chlorofyl

Chromoplasty– obsahují červená a žlutá barviva – karotenoidy a xantofyly

Leukoplasty nacházejí se v neosvětlených částech rostlin (kořenech, vnitřních částech rostlin), hromadí se v nich zásobní látky (škrob, bílkoviny, lipidy)

Vakuoly

měchýřky obalené jednou membránou (tonoplast), vnitřek je naplněn roztokem tzv. buněčnou šťávou.

mladé rostlinné buňky obsahují více malých vakuol, starší mají jednu velkou vakuolu

jen u živočišné buňky
Lysozomy

měchýřky tvořené biomembránou, obsahují trávicí enzymy

v rostlinných buňkách plní jejich fci vakuoly

Jen u hub

buněčnou stěnu tvoří chitin

až na výjimky neobsahují plastidy

Mitóza

dokonalé rozdělení

u většiny buněk

dělení buňky, kdy z jedné buňky mateřské vznikají dvě dceřiné.

při mitóze se počet chromozomů v dceřiných buňkách shoduje s počtem chromozomů v mateřské buňce

Profáze

– spiralizace chromozomu

– tvorba centriol

– tvorba dělícího vřeténka (mikrotubuly)

– rozpuštění
jaderné membrány

Metafáze

chromozomy v centrální rovině

rozdělení chromozomu na dvě chromatidy, spojené společnou centromerou

Anafáze

– úplné rozdělení chromatid

– zkracování dělícího vřeténka

– chromatidy přitahovány k opačným koncům buňky

Telofáze

– tvorba jaderné membrány

– zánik dělícího vřeténka

– rozpad chromozomu na vlákna DNA

Meióza

– redukční dělení

– vznikají pohlavní buňky s haploidním počtem chromozomů

– z jedné buňky mateřské vzniknou 4 dceřiné

– gamety musí mít poloviční počet chromozomů

tvorba spermií- spermatogeneze

tvorba vajíček – oogeneze

haploidní – spermie, vajíčko

– probíhají dvě přímo po sobě jdoucí dělení

Redukční dělení

– po splynutí gamet vzniká zygota (první buňka nového organismu)

spermie (1n) + vajíčko (1n) = zygota

→ zygota se dělí mitózou

→ rýhováním zygoty vzniká embryo

První zrací dělení- heterotypické
profáze 1

– rozpuštění jaderné membrány a jadérka

– chromozomy se stávají viditelnými

– homologické chromozomy se přikládají, oba se zdvojí a tvoří chromatidové tetrády

– crossing over – vymění se část chromatid

Metafáze 1

– tetrády se uspořádají do centrální roviny

Anafáze 1

– oddělení tetrád

– přitahují se chromozomy k pólům buňky

– každý chromozom je ze dvou chromatid

Telofáze 1

– rozdělení mateřské buňky na dvě dceřiné haploidní

Druhé zrací dělení- homeotypické

– je mitózou obou dceřiných haploidních buněk

Profáze 2:

– v každé dceřiné buňce se vytvoří dělící vřeténko

Metafáze 2:

chromozomy se uspořádají v centrální rovině buněk

Anafáze 2:

– rozdělení centromer chromozomů

– chromatidy jsou taženy k pólům buněk

Telofáze 2:

– vznik 4 haploidních buněk

Buněčný cyklus

sled dějů probíhajících v buňce od jejího vzniku rozdělením

zahrnuje růst buňky a složek, dělení jádra a ostatních organel

trvání cyklu =generační doba

fáze: G1 fáze (presyntetická) –syntéza RNA
S fáze (syntetická)- replikace DNA      G2 fáze (postsyntet.)–příprava na mitózu

M fáze- mitóza