Obsah prezentace:
André-Marie Ampère
cosiups
1775 – 1836
Francouzský matematik a fyzik
Zájem o vědu projevoval již od útlého dětství
Proslavil se především svými pracemi v oblasti magnetismu a elektrodynamiky
Většinu svého života se potýkal s psychickými problémy
Oženil se celkem dvakrát a měl dceru Albine a syna Jeana-Jacquese
M. Ampère se narodil 22. ledna 1775 (Polémieux u Lyonu) v rodině vzdělaného obchodníka. I když Ampére nenavštěvoval žádnou základní školu, jeho vzdělání nebylo zanedbáno a Ampèreho učil sám otec. Byl na něho silně citově vázán a v jeho bohaté knihovně získával široké znalosti. Jako dítě prostudoval celou encyklopedii a dlouhé partie z ní znal dokonce nazpaměť. Ve 12 letech si osvojil základy diferenciálního počtu a o rok později sepsal svoji první vědeckou práci pojednávající o kvadratuře kruhu, kterou předložil Akademii věd v Lyonu. Již v mladém věku byl neuvěřitelně sečtělý a ovládal několik jazyků.
Do Ampèrova života zasáhla významným způsobem Francouzská revoluce. Roku 1793 byl pod gilotinou sťat jeho otec, který byl nespravedlivě obviněn ze sympatií k royalistům. Na osmnáctiletého Ampèra to mělo zničující dopad. Celý rok zůstal uzavřen do sebe.
M. Ampère se narodil 22. ledna 1775 (Polémieux u Lyonu) v rodině vzdělaného obchodníka. I když Ampére nenavštěvoval žádnou základní školu, jeho vzdělání nebylo zanedbáno a Ampèreho učil sám otec. Byl na něho silně citově vázán a v jeho bohaté knihovně získával široké znalosti. Jako dítě prostudoval celou encyklopedii a dlouhé partie z ní znal dokonce nazpaměť. Ve 12 letech si osvojil základy diferenciálního počtu a o rok později sepsal svoji první vědeckou práci pojednávající o kvadratuře kruhu, kterou předložil Akademii věd v Lyonu. Již v mladém věku byl neuvěřitelně sečtělý a ovládal několik jazyků.
Do Ampèrova života zasáhla významným způsobem Francouzská revoluce. Roku 1793 byl pod gilotinou sťat jeho otec, který byl nespravedlivě obviněn ze sympatií k royalistům. Na osmnáctiletého Ampèra to mělo zničující dopad. Celý rok zůstal uzavřen do sebe.
V osobním životě se Amperovi moc nevedlo. Ve 24 letech se oženil s Julií Carronovou se kterou se mu narodil syn Jean-Jacques. Téhož roku však přichází do Amperova života osudová rána a Julie umírá na tuberkulózu. Druhé manželství, s Jean F. Pototovou, uzavřel Amper roku 1806. S měl dceru Albine, ale toto manželství nebylo šťastné a nakonec bylo oficiálně odloučeno. Obě své děti Ampere nakonec vychovával za pomoci své matky a sestry.
Na konci život měl Ampèr mnoho potíží, protože všechny peníze utrácel za vědecké přístroje. Po roce 1830 se začalo zhoršovat jeho zdraví. Při služebním pobytu v Marseille v květnu 1836 jej zaskočily vážné srdeční a dýchací problémy; 10. června potom vydechl naposledy v místní nemocnici. Jeho ostatky byly následně převezeny do Paříže a uloženy na hřbitově Montmartre do společného hrobu se synem Jean-Jacquesem, který zemřel v r. 1864.
Ampère byl především matematik, přesto mu proslulost zajistilo hlavně zkoumáním magnetismu a také položil základy elektrodynamiky.
Inspiroval jej Oerstedův objev magnetických účinků elektrického proudu. Provedl řadu pokusů, jež jej dovedly k mnoha přelomovým závěrům. Jako první od sebe odlišil elektrické napětí a elektrický proud. Vystihl podstatu elektrického proudu jako pohybu nábojů a také definoval směr elektrického proudu jako směr pohybu kladného náboje.
Navrhl přístroj na měření proudu v galvanickém článku, jež nazval galvanometr. Při zkoumání magnetických vlastností el. proudu přišel s pojmy severní a jižní pól magnetu a vyslovil svoji nejvýznamnější fyzikální poučku, – tzv. Ampèrovo pravidlo pravé ruky.
Ampere také odvodil vztah pro silové působení magnetického pole na vodič, kterým protéá proud. Tento zákon je důsledkem Lorentzovy síly (Hendrik Antoon Lorentz), kterou působí magnetické pole B na náboj q pohybující se rychlostí v:
F = q . (v x B)
– uvedená síla působí stejně bez ohledu na prostředí, ve kterém se náboj pohybuje.
Díky pojmům a zákonitostem, které Ampère objevil a popsal, se elektrický proud v lidském bádání zařadil mezi přírodní děje. Vznikla také nauka o elektřině v pohybu, což nenápadně předznamenalo obrovský potenciál elektřiny jako síly schopné práce a jejího využití ve službách člověka.
