Obsah prezentace:
Tato prezentace na téma adolescence popisuje vývojové období mladého člověka mezi pubertou (pohlavním dozráváním) a ranou dospělostí.
Adolescence
Období biologických a fyziologických změn, které vedou k úplné tělesné dospělosti.
Do období adolescence můžeme zařadit osoby ve věku 16 – 20 let, věk kdy mladý člověk chce vypadat a žít jako dospělý, ale chybí mu k tomu důležité vnitřní předpoklady – zkušenost a odpovědnost.
Charakteristika I.
fyzické vyzrání – je ukončen proces růstu, stejně tak se ustálila i váha
proces osamostatňování se – spojen s touhou stát se dospělým, rodiče ztrácejí svoji nadřazenou pozici nad svým „dítětem“
pocity nejistoty – obavy z budoucnosti, co budu dělat po škole (práce, vysoká škola), kde budu bydlet,..
proces hledání vlastního místa ve světě, urovnávání si vlastních hodnot, postojů a cílů. Vlastní sebepojetí získá převzetím nějakého vzorce (pokračuje v rodinném podnikání), anti identifikací (dělá opak toho, co je od něj očekáváno), vytvořením vlastní identity (studuje herectví, loví zvířata v divočině) nebo se projeví tzv. adolescentní moratorium (odkládá rozhodnutí a odjede jako do USA)
Charakteristika II.
„hlubší“ socializace – probíhá přeskupení nebo budování nových přátelských skupin (přechod na SŠ, později na VŠ nebo do práce), přičemž jsou kladeny větší nároky na hloubku vztahu (porozumění, společné cíle)
podceňování a přeceňování sebe sama – výkyvy ve výkonu a v kázni ve škole nebo v práci, potřeba „velkých výkonů“ – prokazování odvahy, fyzické kondice
role rovnocenného oponenta – v diskuzích s dospělými již disponují bystrým úsudkem, nejsou zatíženi předsudky, ale mají málo zkušeností
péče o zevnějšek – fyzická krása je důležitou součástí sebepojetí, je úzce spjata se psychosociální sexuální potřebou
sexuální aktivita a partnerský život – sex není jen tělesnou a „prestižní“ záležitostí, vzniká potřeba se k někomu citově vázat, partner je idealizován a zcela nárokován
V psychologii
Psychologicky adolescenci charakterizuje postupné konsolidování duševního života (proti krizím a labilitě puberty), krystalizace postojů a názorů a zejména rozumově psychické zrání.
Jedinec dosahuje již téměř vrchol rozumových schopností, úroveň inteligence tohoto období se v dalším životě překračuje jen výjimečně.
Adolescence je však také období krizí, například statisticky častějších pokusů o sebevraždu nebo vyšší náklonnosti ke zneužívání drog. Také z prvních sexuálních zkušeností vznikají často psychická traumata.
V sociologii
Ze sociologického hlediska je adolescence období oddělování od orientační (primární) rodiny, zapojování do společnosti a jejích institucí, přejímání dospělých rolí, hledání a vymezování vlastního společenského postavení.
Protože jde o také náročné období rozvíjení genitální sexuality, přimlouvá se například psycholog Erik Erikson za společenské hájení adolescentů, jejichž výstřelky se mají posuzovat shovívavěji.
Podobné rozlišení se vyskytuje i v právu.
