Historie herních lcd monitorů

Historie LCD monitorů není příliš dlouhá. Co předcházelo dnes již samozřejmé technologii, která našla místo v mnoha domácnostech i kancelářích?

 

Zpět do 30. let

Princip LCD je poměrně jednoduchý. Jde o tekuté krystaly. Mohou být monochromatické či barevné. Ty jsou seřazeny před reflektorem či zdrojem světla. Počet krystalů je jednoduše limitován velikostí plochy displeje či monitoru.

První historické zmínky o LCD se datují dokonce do roku 1933. Tehdy si aplikování tekutých krystalů nechala patentovat společnost Marconi Wireless Telegraph, nástupce společnosti, kterou založil slavný „otec“ bezdrátové technologie – Ital Guglielmo Marconi. Praktická využitelnost této inovace však ještě ani zdaleka na světě nebyla.

První LCD se objevilo až v roce 1973. Teprve v 70. letech dosáhla výroba tekutých krystalů základních podmínek, které dovolovaly výraznější rozšíření. Šlo hlavně o dobrou stabilitu v relativně velkém rozmezí teplot a pochopitelně také o nízkou pořizovací cenu.

 

Na počátku byla kalkulačka

70. léta tedy přinesla LCD, ale ještě nešlo o monitor tak, jak ho známe dnes. Zpočátku se totiž technologie využívala hlavně pro kalkulačky. Model, který jím byl vybaven, se nazýval EL-805 LCD a pocházel z dílny japonské značky Sharp.

Displeje v kalkulačkách navíc fungovaly trochu odlišně od toho, co známe dnes, neboť ještě využívaly podsvícení. Cesta k něčemu, co už se blížilo obrazovkám, byla stále dlouhá. Velká chvíle nastala až v roce 1983.

Tehdejší LCD televizor byl malý, přenosný a pouze černobílý. Kontrast a jas byly na silně nedostačující úrovni, šlo tak o svého druhu spíše kuriózní vynález než prakticky využitelný předmět. Znamenal v historickém vývoji i tak značný průlom.

Na jeho barevného „bratrance“ si museli zájemci počkat až do roku 1988, kdy tento posun na technologickém poli učinila společnost Epson. Novinka uměla nabídnout dokonce rozlišení 70 400 pixelů.

 

Pradědeček herního monitoru

Za rozšíření mohl hlavně technologický pokrok, kdy se displeje postupně zjemňovaly a energetická náročnost na otočení krystalu poklesla. LCD monitory tak postupně hledaly nejlepší možnost uplatnění, až ji našly v mobilních telefonech.

Značně pomohly také notebooky. A to už se dostáváme téměř k současnému pojetí LCD monitorů. Důvod, proč si LCD prorazilo cestu zrovna v přenosných počítačích, je přitom veskrze logický:

S původním CTR monitorem jste si mohli v rámci desktopu vystačit, ale do notebooku zkrátka integrovat nešel a bylo potřeba vymyslet jiný způsob.

Ujala se tohoto japonská Toshiba. Psal se rok 1985 a na veřejnosti se objevil model T1100. Ve srovnání s dnešními počítači byly jeho parametry samozřejmě spíše úsměvné, nabídl pouze 256 KB RAM a systém MS-DOS 2.11.

Ale šlo o pokrok, který předznamenal cestu k moderním herním LCD monitorům. S těmi se běžní uživatelé mohli setkat v 90. letech, kdy se tyto obrazovky definitivně staly neodmyslitelnou součástí počítačů přenosných i stolních.

 

Autor: inComputer.cz – prodejce repasované výpočetní techniky